Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: zimní, Téma: Rodina
A nezapomínejte na oslíka
Eva Koubová, věk: 53 let
Víte, jaký úkol měl osel u jesliček? Jak se tam dostal? A jak ten betlémský oslík souvisí s nejmladšími dětmi v rodině? Proč to ti nejstarší mají nejtěžší a ti malí jsou na tom nejlíp? Nebo že by to bylo celé jinak......
Ti nejmladší ze sourozenců se mají nejlíp. Pořád jsou malí, nic nemusí dělat, rodiče si už vybili své pedagogické pudy na těch starších a ty malé rozmazlují. Je to nespravedlivé! Pochopili jste. Jsem nejstarší ze tří sester. A proto jsem se rozhodla, že já to budu všechno dělat líp. Všem stejně. Žádné mazy mazy.
Když se narodil náš čtvrtý, přijali to kluci různě. Třetí, čtyřletý, jako fakt a nijak nad tím nebádal. Druhý, osmiletý, celkem s povděkem, protože předpokládal (správně), že se umenší dozor a on bude moct lítat venku podle svého. Případně má vyhlídku na kámoše k provádění neplech. Nejstarší, dvanáctiletý, se za své nezodpovědné rodiče i kočárek do krve styděl. Na jednom se ale rychle všichni shodli - je to malej slintáček, všechno mu projde, nic nemusí dělat a holt rodiče si své pedagogické úlety vybíjejí na nich a jeho rozmazlují.
Je pravda, že jsme si jako starší rodiče poslední dítě užívali. Taky už jsme ty výchovné metody měli prozkoušené a ne všechny se osvědčily. Tak jsme jimi dítě nezatěžovali. A je fakt, že když se zadala dětem nějaká práce, musela propadnout přes tři patra, aby se dostala i na malého. No vidíte, byl to pořád „malej", i když už chodil do primy.
Snažili jsme se. Když jsme trestali, trestali jsme čtyřikrát, vždycky bylo za co. Když jsme chválili, chválili jsme čtyřikrát. Taky bylo většinou za co. Snažili jsme se přidělovat práci na čtyři díly a podle věku i šikovnosti. Nezasahovali jsme do klukovských rozmíšek a vymýšleli kolektivní hry a aktivity. Ale stejně jsme měli pořád na talíři:
„A co náš slintáček, ten nemusí nic?"
„ Kdo to má po něm dělat ( uklízet, mýt, zvedat, předělávat...)!"
„Nojo, náš slintáček, ten je na to ještě malej!!!"
Ty klasické pohádky jsou tak pravdivé! Tam je ten nejmladší taky za pitomečka, za hloupého osla, za budižkničemu a lenocha. A poučeni častým čtením i předčítáním, jsme trpělivě odpovídali:
„ Počkejte, ono na něj dojde, jeho čas teprve přijde."
Překulil se čas, nejmladší se zapojil do bratrských zábav i prací a slintáčka slýchal nejdřív párkrát do měsíce a pak už jen párkrát do roka. Stárli jsme my, děti i naši rodiče. S mými rodiči bydlela nejmladší sestra a postupně převzala všechnu starost o ně i o dům. Najednou jsem pomáhala já jí a byla jsem jí vděčná. A náš nejmladší jednoho dne ( dost odevzdaně) pronesl:
„ Já to vím, že doma zůstanu já a budu se muset starat."
Zatím jsme ve fázi, kdy dva nejstarší jsou ženatí a bydlí úplně jinde. Třetí syn studuje 400 km od domova a plánuje se přiblížit tak asi na 100. A nejmladší s trpělivostí toho oslíka se víkend co víkend vrací ( teda hlavně pro jídlo a čisté prádlo, co si budem nalhávat), studuje poblíž a občas pronáší moudro typu:
„Tak mi tady nějak prorezl plot, budu si to muset natřít."
Což, mezi námi, stále ještě znamená: „ Měli byste si natřít plot!"
A jak s tím vším souvisí ten osel? Když byli kluci malí, při stavění papírového Betléma jsme vždycky vyprávěli onen starý a věčně nový vánoční příběh. A jak jsme tak jednou stavěli figurky, ten nejmladší, slintáček, mě zatahal za tričko a šeptal: „ A nezapomeň na toho oslíka,mámo, jo? Hlavně toho oslíka." Zamýšleli jste se někdy nad významem osla u jesliček? Jasně,.... Maria ho kolíbá, vůl a osel zahřívá...., ale kde se tam vzal ten osel a proč? Aby zahříval?
Až letos, když jsme připravovali s lidovým souborem vánoční pásmo, jsem si to uvědomila: bez oslíka bychom totiž žádné Vánoce neslavili. Bez oslíka by se Maria do Betléma nikdy nedostala, v pokročilém stupni těhotenství je logické, že ji Josef posadil na univerzální dopravní prostředek těchto končin - na osla, aby nemusela jít celou cestu pěšky. Stejně přišli pozdě, i když oslík určitě dělal, co mohl. Pak s hospodářovým volkem zahřívali stáj s mladou rodinkou a nakonec unášel nocí na svém hřbetě Marii i s dítětem až do Egypta. Kdyby to neudělal, Herodes by vyhrál a dítě zabil......Takže pro mne je letošní poselství jasné. A posílám ho dál:
Nezapomínejte na toho oslíka, prosím.
