Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2014, Kolo: podzimní, Téma: Rodina

Noční žravost na druhou

Lenka Kepesyova, věk: 51 let

Dobrá večeře, zasloužený odpočinek při televizi nebo knížce, na tom není nic špatného. Jenže tím to nekončí, knoflík na vypnutí žravých chutí nemám a tak hřeším a hřeším.


Noční žravost


Pokaždé když mě to přepadne, řeknu si :


brzdi, přece máš pevnou vůli aspoň malou nebo velkou, to sama nevím.

Jak na co, řekla bych.

Ono se to řekne – nežrat, ale jak to udělat, když večer po celodenní práci si konečně sednu, abych si odpočinula.

Na tom by nic špatnýho nebylo, že jo. Jenže to nevíte, že si sednu s talířem, na kterém je večeře střední velikosti, k té malé jsem se zatím nepropracovala. Natož dát večeři nepříteli dle známého přísloví, to už teprve ne.

Sednu a s velkou chutí se do ní pustím, za chvíli je holka vábivá ve mně a tak mám plné bříško a jsem spokojená.

Netrvá to dlouho, protože nevydržím dlouho sedět, zvednu se a jdu umýt nádobí.

To je fajn – trošku pohybu před spánkem než ulehnu k slastnému nicnedělání.

A je to, ještě do koupelny, dám prát prádlo, umyju se, vyčistím zoubky a hurá do peřin. Už se na mě zvesela smějí peřinky nadýchané.


Hupky – dupky a jsem v nich, zachumlám se, do ruky beru dálkový ovladač a naladím jakýsi kanál.

Vše je ok, najedená jsem, děti v postýlkách, manžel na noční šichtě, tak si užiju ten vzácně klidný večer. Je pátek – zítra volno, budu ho mít sama pro sebe. Nikdo mi nebude přepínat televizi, tvrdit mi, že ten sportovní kanál je stejně ze všeho nejlepší apod.

Jak jsem se moc na ten vzácný, ojedinělý čas těšila!

Rozumějte, mám ráda děti a svého muže, ale ten klid – ten blahodárný klídek není každý den.

Je to takový můj velký svátek, tak proč si ho neužít?

Ležím, už nepřepínám – spokojeně jsem si vybrala dokument o přírodě, je to odpočinkové koukání.

Konečně zas jednou o ničem nepřemýšlím, nic neřeším, neplánuji, jen koukám.


Čas běží,...


Na hodiny nekoukám, nemám kam spěchat, tak co.

Pak si uvědomím, že jsem nevyndala maso z mrazáku, co bude k zítřejšímu obědu.

Nerada, ale přeci vylézám z teploučké postele a štráduju si to do předsíně k mrazáku.


To se nemělo stát, protože v ten moment je má pevná vůle kdesi daleko, daleko,...

Tolik pochoutek se na mě směje z toho mrazáku, že nevím na co mám chuť víc.

Proč jen to maso není na samém vršku?

Kdo ho dal pod krabici se zmrzlinou?

Kladu si jednu otázku za druhou a přehrabuju se mezi nastřádanými potravinami, co jsem nasbírala na dlouhou zimu a jaro, než zas bude čerstvé ovoce, zelenina,..

Jenže ta zmrzlinka se na mě tak lákavě kouká, že neodolám a jednu vytáhnu.

Nu což, hned si svůj večerní hřích omluvím, vždyť si taky občas něco sladkýho zasloužím a tělo to potřebuje.

Vzpomenu si na slova kamaráda, který říkával :

tělo si samo řekne, co mu chybí a já mu to rád dopřeju.

Něco na tom bude, jen by to nemuselo být večer po deváté, když už by žaludek měl odpočívat.

Nu což,  pro jednou se nic nestane.

To jsem už opět zpět v posteli s kornoutem v ruce.

Televizi a děj v ní se odehrávající skoro nevnímám. Zcela se soustředím na chuť té zmrzliny.

Chuťové buňky se naladily a mě zas běží hlavou,co zítra upeču dobrého na zub.

Dojím zmrzku, ztlumím zvuk televize a přehrabuju se v kuchařských receptech.

Co jsem jich za ta léta nasbírala, je z čeho vybírat, ještě jsem zdaleka vše nevyzkoušela.

Konečně mám vybráno, ještě zkontroluju špajz a ledničku, jestli mám doma všechny suroviny.

Musela bych ráno do obchodu, to by se mi ani trošku nechtělo, chtěla jsem si v sobotu přispat.

Mám vše, jen musím vyloupat ořechy.

Popadnu misku a pustím se hned do práce, zítra se to bude hodit.

Samozřejmě, že u toho loupání sem tam nějaký ten oříšek sním, jsou dobré na nervy a mají nějaké ty vitamíny apod.

Už mě ani nepřekvapuje, jak si vše hned logicky a jasně zdůvodním – když už hřeším.

Tak a dost, ořechy do sklenice a spát.

To by ale na kuchyňské lince nesměla stát sklenice s medem. Hlavou mi bleskl nápad , část těch oříšků naložit do medu, dělá se to a to jsem taky ještě nevyzkoušela. Už tam jsou, ještě je do toho medíku pěkně zatlačím, ať jsou schované. Vytáhnu lžíci, med olíznu – mňam, mňam a už mě napadá, jak je dobré teplé mléko s medem na spaní.

Je to šupec, mlíčko už mám v hrnku, rychlostí zvuku míří do mikrovlnky.


Já si snad ten mozek vypnu, koukám na hodiny – bude půlnoc.

No to je hezký, pomyslím si.

Po večeři mi už nějak vytrávilo a něco bych slupla, jen něco malýho – třeba sušenku nebo radši rohlík. Né, poručím sama sobě – nesmíš!

Vypiju mléko s medem, vyčistím si zuby a jdu spát.

Snad usnu klidným a spokojeným spánkem, když jsem nevydržela a zase hřešila.

Spala jsem do pěti a pak, co myslíte?




 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Móda, nákupy, záliby

Náš zákazník, náš pán u chudého neplatí

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Kde jsou ty časy, kdy si obchodníci vážili každého zákazníka, byť by do jejich obchůdku přišel jen za "deseťák" pro kvasnice do knedlíku....

Téma: Móda, nákupy, záliby

Přijdu hned aneb krást se nemá

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý na vzkaz "Přijdu hned" reagujeme jinak, záleží na mnoha faktorech. Málokdy nás ale nadchne. Ovšemže jsou horší chvíle, například...

Téma: Zaměstnání

Cestovatelská story aneb Já nechci spát v Předměřicích

Marta Furchová, věk: 63 let

Přečíst

Údělem lidí z malého města e dojíždět za prací do města většího. V mém případě krajského, vzdáleného od nás...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing