Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Rodina
První lidský vynález byl bagr
Eva Koubová, věk: 53 let
Máte zahradu? Máte velmi rádi svou zahradu? A viděli jste někdy bagr při práci? Můžete se nechat překvapit....
První lidský vynález byl bagr
Jsme velká rodina. Produkujeme mnoho tělesného i jiného odpadu. Snažíme se žít tak, abychom moc neškodili. Takže jsme se rozhodli řešit problém kalů postavením domácí čistírny odpadních vod. Bylo to velké rozhodování, protože to znamenalo vykopat obrovskou jámu. A jelikož od lovců mamutů jsme již pár generací vzdáleni, nastala nutnost pozvat bagr.
"Bagr?" zeptala jsem se zmateně a zamilovaně hleděla na kvetoucí zahradu, "ale ten mi to tu zrajtuje celý. Vykope půlmetrovou jámu a rozjezdí půl kilometru kolem!"
"Ta jáma bude mít dvakrát tři metry a hluboká bude dva a půl metru," opravil mě puntíčkářsky můj muž, manžel a investor jámy. Nepochopil,že mně nejde o rozměr díla, ale o tu rozježděnou zahradu.
"Bomba!" nadchly se děti, "tam by se dali chytat mamuti!"
"Nebo by se z toho dal udělat bazén!"
"Jo,bazén to bude, ale budou v něm plavat vaše enóna," uzavřel debatu investor a obrátil se ke mně s mírovým řešením:
"Představ si, jak z toho poteče čistá voda a budeš moct zalejvat jak jen bude libo."
"Jestli bude co," procedila jsem mezi zuby a šla se loučit s keříky a kytkami.
V sobotu v deset dorazil bagr. Viděla jsem ho už z dálky, fištěl si to z kopečka neuvěřitelnou rychlostí, radlici významně zdviženou a celý se radostně natřásal. Připomínal mi slona, který se zvednutým chobotem pádí konat svoji nejoblíbenější práci. Ze slona vyskočil sportovní pán v nejlepších letech a obhlídl terén.
"Tady, aha," pokýval hlavou. "Jo, to je super. Hlínu budu vozit ven, koukal jsem, že tam je místo."
Potvrdili jsme ,že přesně tam a já nesměle pípla:
"A mohl byste se nějak vyhnout tomu šeříku u vrat?"
Pán v nejlepších letech se na mně podíval divně a pravil:
"Proč bych se měl vyhejbat? Ten mi tam vůbec nevadí. A tu hlínu shora vám dám vedle jámy, abyste mohli potom tu čističku zahrnout slušnou zemí. Jo, a když narazím na větší kameny, budete je na něco chtít nebo je mám taky vyvézt na hromadu?"
Vidina kamenného chodníčku mi trošku zvedla náladu, takže jsem reagovala rychle:
"Jo, velký kameny bych chtěla, kluci si vezmou kolečko a vytahají je."
Majitel slona už se díval hůř než divně a pomalu pravil:
"Jestli je chcete, já vám je vyndám. A řekněte si, kam je mám složit," obrátil se na majitele pozemku a investora, který se zatím nijak neprojevoval.
"Složte je támhle ke kůlně," velkoryse máchl rukou a já v duchu pohřbila ibišek i s přilehlým okolím.
"Jasně," rozzářil se sportovní pán a naskočil do slona. Oranžový kolos vítězně zatroubil a vyrazil vpřed.
O deset minut později jsem stála s otevřenou pusou a zírala na balet.Slon, řízený pevnou rukou zkušeného mahauta, se vznášel, tančil, ladně se otáčel, vlnil svým radličnatým chobotem, s rozšafným rozmachem elegantními hrstmi vytahoval z útrob mé zahrady hnědou hlínu s šedými boulemi kamenů, ty větší si nadhodil na lžíci, otřepal z nich hlínu a čisté rovnal na úhlednou hromadu vedle kůlny. Ty menší i s hlínou nabral, na místě provedl jakési padedé a padadá a labutími krůčky je vynesl ven, prohýčkal vraty a jemně složil na určené místo. I kdybych chtěla opustit své stanoviště, nešlo to. Ne proto, že by mě bagr nějak omezoval, ale čistě proto, že jsem jako uhranutá sledovala tu souhru člověka a stroje, tu radost z práce, to zaujetí, to umění srovnatelné s koncertem mistrů či velkou operou verdiovského formátu.
Moc se mi chtělo na konci tleskat, ale to by se na mě asi sloní pán zase divně koukal.
Zbytek rodiny na tom byl asi podobně, protože neopustili jámu ani na okamžik a bez obvyklých komentářů sledovali práci až k závěrečnému odfouknutí a zmlknutí stroje.
"Tak to by bylo," pravil sportovní pán a seskočil dolů, aby nám podal ruku. " Fakturu vám pošlu," pravil k investorovi.
"Teda to bylo," nadšeně jsem napřahovala ruku. "Taková chvilka, a jáma jak na mamuta," pokusila jsem se o džouk.
"Paní," pravil velitel bagru, "na mamuta bych musel ještě přihrábnou, takhle byste chytila leda nějakého chcípáčka. Tak se tu mějte, nashle, ještě máme jednu díru v sousední vsi."
Sportovně naskočil na obrovo stupátko, slon zatroubila tradá,a se zdviženým chobotem se dychtivě rozběhl za další nádhernou prací.
Vážení přátelé - vzhledem k tomu, že všichni ( nebo téměř všichni) pocházíme z pračlověka, i náš pan prezident a vláda, je mi to naprosto jasné. Prvním velkým vynálezem našich předků byl bagr. Já to sice s motykou i s rýčem umím, ale bez bagru bych zemřela hlady. A protože tady pořád jako lidstvo ještě jsme,a mamuti tu už dávno nejsou,je to jasné. Naši pračlověčí dědové bez bagru nedali ani ránu. Nebo aspoň prapředek našeho sportovního pána v nejlepších letech. Jeho slon mi (asi velkým omylem) zašlápl jen trs narcisek, ale ty na jaře zase vylezou těsně vedle naší čističky.
