Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: jarní, Téma: Muži
Jak je to dnes s muži jiné
Jana Kořánová, věk: 71 let
Dříve trvalý život ve dvou a v manželství býval častější, než dnes.A stojí za zvážení, zda špatný vztah je lepší než žádný či naopak. A zvlášť pokud nás zdravotně poškozuje.
Muži
Před dvěma lety jsem byla zadaná. Můj vyvolený byl čerstvý vdovec. Pom dvou letech známosti s ním jsme dospěli do velké krize, kdy náš vztah již nebyl dobrý. Já měla dost aktivit, vedle jógy, kterou jsem cvičila, jako učitelka jógy, jsem chodila na kurz kreslení, zpívat do Velkého sboru v kostele, chodila jsem na přednášky, postupně do několika Univerzit třetího věku a do kroužku poezie. A tuto mou aktivitu nezvládl Ludvík, tedy můj partner. Sám, mimo nákupy potravin, vaření a venčení psa, žádné jiné koníčky neměl. Snad občas luštil křížovku, ale jinak o jakoukoli kulturu jsem se starala já. Našel si až sexuální koníček v době mých aktivit. To se samozřejmě „podepsalo" na našem vztahu. Začal být povýšený, někdy až agresivní a jízlivý vůči mně, stále mě podezříval, žárlil. Podceňoval mě a z naší lásky toho moc nezbylo. Byl to pohledný chlap a to neuniklo mým kamarádkám i ženám mně naprosto neznámým. A jak začne mít muž vztah s jednou, chce zkusit i druhou a nakonec se mu tyto změny zalíbí a s věřící partnerkou, kterou jsem byla já, která touží po citové stránce, to nejde dohromady a tak je myslím lépe takový vztah ukončit. Alespoň já jsem k tomu dospěla. Nebylo to pro mne lehké a nebylo to hned. Nelituji toho, že se mi tento vztah, o kterém jsem si zpočátku myslela, že je to můj poslední, partner s kterým dožiji, rozpadl a skončil. Zpočátku byl pěkný, ale neměl trvání, neměl tu kvalitu, kterou dobrý vztah, založený na lásce, musí mít.
Já další svůj život nechávám na tom, co má být, tak bude a žiji spokojeně sama. Neuzavírám se do sebe, případnému dalšímu vztahu jsem „otevřená", ale také se do ničeho neženu. Jak se říká:" Nechávám to na Pánu, co má pro mne přichystáno za lepší."
Určitě bych nechtěla partnera, který by mi byl nevěrný, vinil i mne z nevěry, soudě podle sebe, tedy byl chronicky žárlivý a agresivní, jako byl Ludvík, o kterém píši. A to jsem se ještě nezmínila, že se každý čtvrt roku tak trochu zbláznil z ukrutného strachu před lékařskou kontrolou prostaty, jeho pejsek, tedy čubička nebyla vychovaná k čistotě a s tím souviselo spoustu nepříjemností a ty jeho žárlivé scény! Soudil podle sebe a já bez následků nesměla promluvit se žádným mužem. A v té době jsem si říkala, „chudák jeho bývalá nebožka manželka, ta v manželství s ním musela mít úplné peklo". Dost často se ho bála i ta jeho čubička, bývala zalezlá za křesly nebo válendami, jak vycítila agresivitu svého páníčka. Já ji na sobě pociťovala také a někdy jsem z něho až měla strach. Vedle tohoto všeho byl téměř závislý na své dceři, zatímco svého syna rád neměl. K přehnanému citovému vztahu ke své dceři ještě potřeboval ženu, ale pro tu už moc citu nezbylo.
A tak to není škoda a dnes jsem ráda, že se líbil, jak mým kamarádkám i těm, co jsem neznala. Je mi lépe a říkám si:" než špatný partner, na kterého zdravotně doplácím, tak raději žádný partner." Rozumím si sama se sebou a vše nechávám na náhodě. Je pravda, že jsem se stala tak trochu samotářem a introvertem. Ale zatím jsem tak spokojená, zatím mi to tak vyhovuje. Některé ženy snad mají štěstí na partnera, či s nimi lépe umí žít, ale k těm já nepatřím. Tento vztah byl pro mne poučením, tak jako vše špatné, čím v životě „projdeme" a je možné, že chyba byla i ve mně, že jsem měla omezit tolik „koníčků", ale stalo se. Dala jsem se strhnout tím dnešním uspěchaným životem a doháněla jsem, co jsem dříve dělat nemohla. A muži mají rádi, aby se jim ženy věnovaly a staraly se o ně. Já to pokládala za přežitek z minulých dob, kdy bylo málo volných vztahů, ale víc manželství. Ale dnes je to opačně. Zda je to dobré, či špatné, to si myslím, jak v kterém vztahu. Ale agresivita, chronická žárlivost a nevěra do žádného dobrého vztahu nepatří.
