Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2014, Kolo: podzimní, Téma: Zaměstnání

Žába v hrnci

Dana Málková, věk: 48 let

Zaměstnání - fejeton o tom, zda lze odejít v dnešní době z kanceláře a vyměnit jistotu za tápání /možná úspěšné nalezení vlastní cesty/. Je to odvaha, rozmazlenost, nezodpovědnost nebo nové možnosti?


Určitě jste již slyšeli pořekadlo o žábě v hrnci? Že ne? Tak alespoň máte jistě základní znalosti z biologie o termoregulaci obojživelníků, v našem případě o žábách. Ony totiž ty žabky skvěle dokáží imitovat náš pohodlný měšťácký život. Co na tom, když se nechají svou přihlouplostí a hověním si ukolébat, že přijdou ke zmaru?

Pořekadlo praví: „Dáš-li do hrnce teplou vodu a do ní vložíš žábu, žába dostane šok z tepla, zmobilizuje v sobě všechny síly a vyskočí z hrnce, aby zachránila holý život, možná se přitom trochu osmahne, ale může přežít.

„Dáš-li do hrnce vodu studenou, do ní vložíš žábu a začneš ji pomalu zahřívat, žába v klidu vyčká, co se bude dít dál. Voda se začne prohřívat a žábě bude čím dál příjemněji. Miluje teplo a slunění, a tak si libuje, jaké má skvělé podmínky k životu, její tělesná teplota se pomalu připravuje na ještě větší životní pohodu. Nikdo ji nevysvětlí, že spěje k bodu varu a ten Někdo nad ní, knoflík zmaru nikdy nevypne. Nakonec už bude pomalým zahříváním tak oslabena, že nevyskočí a v hrnci se uvaří.

Jak poznat v tom šálení okamžik, kdy je lépe opustit i to, co se tváří jako dobrá životní úroveň a chtít míň? Přece nepůjdeme zpátky na stromy? Taková ekologicky čistá voňavá lípa, proč ne? Hlavně, aby na ní místo bzučících včel nešustily igelitové pytlíky.

Ekologii nechejme stranou, vztáhla bych příběh o žábách na naše zaměstnání. Kdo z nás pracuje rád? Jsou krásná a ušlechtilá povolání, to beze sporu, a pak ta druhá, nepřinášející pocit uspokojení a radost. Jedno takové mám i já. Něco si tady píšu, ale já sama jsem jasným příkladem toho, že pokud nevyskočím co nejdřív z toho zahřívajícího hrnce, uvařím se.  Jednou musím prásknout do stolu a tu výpověď dát, to moje místo už je jen taková stojatá voda, bažina, kde neproudí žádná živá energie. Opustit lukrativní firmu s výborným kolektivem, dobrým ohodnocením, přestože některé dny nemám do čeho píchnout a musím dělat, že dělám? Kdo tohle někdy zažil, milé kolegyně sekretářky, ví, jak je to frustrující. A pak jsou dny, kdy musím vyplnit a vytvořit formuláře, které nemají pravdivý podklad, ale vyšší úředníci to tak chtějí mít a po několika letech už si na to člověk zvykne jako na nezbytnou povinnost a moc se neptá, zda se tato byrokracie může jmenovat i podvod, spíše jsou to drobnosti nazývané běžná praxe…  Rozhodnuto, odejdu, ale jak?

Dnes to půjde, musí…..

Vyhraju svou osobní válku, jen tak, vlídným pevným slovem sametovým.  Hlavně zůstat na své straně!

Jsem silná a odhodlaná! 

Jsem Johanka z Arku, no pravda, do jejího věku bych se vešla dvakrát, ale ta odvaha, tam je. Už půl roku s ní chodím do práce jako hrdinka a odpoledne z práce jako chcíplotina, která nic neudělala. Moje srovnání z Johankou dopadlo bídně, spravedlivě přiznávám, že s ní nemám stejného vůbec nic. Odvaha se vypařila, hledání vlastní cesty zmizelo a zbaběle přiznávám, že si neumím nic vybojovat ani sama pro sebe, natož vykonat spravedlnost pro davy.

Jdu domů. Z průmyslové zóny na druhý konec města to mám docela daleko. Začíná foukat podzimní vítr a já se choulím do teplého kabátu, protože teplo z kanceláře už ze mne vyprchalo. Za těch několik let práce na sekretariátu jsem pěkně zchoulostivěla. Doneseš, přineseš, vyplníš, odešleš, uvaříš a za to všechno, nebo za to nic, máš těch pár papírků každý měsíc pravidelně na účtu. Pohodlné, reálné a život zabezpečující. Ale nesmíš potkat nikoho, kdo se tě zeptá:

„A to je všechno?“ 

A pak potkáš lidi v protisměru a ty tě probodávají očima: „A co bys chtěla? Buď ráda, že máš práci, tolik lidí to štěstí nemá.“

Zítra to půjde……

Nahrály mi okolnosti, bylo to rychlý. Cítím, jak se ten těžký balvan ode mne vzdaluje, kutálí se  z kopce dolů a zpět už to nikdy nepůjde. Úleva odezní, přijdou nové kamínky, kameny a balvany, překonání, selhání. Jeden slavný člověk se řídí touto větou: „ Když mám na výběr ze dvou cest, škrtnu si tu nejvýhodnější, většinou volím správně.“ 

Přijdu domů a za stolem sedí starý muž se ženou. Znám je z dětství, přesto se představí:

 „Jsem tvůj Sen“

„Jsem tvá Svoboda, pojď, objedeme spolu celý svět.“






freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá letní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.7. až 30.9.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Malý příběh o lásce

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Láska by měla být hlavně radost. Jakmile ji cítíme víc jako trápení, je lepší to v sobě uzavřít. Navrátit do života...

Téma: Muži

Malovat či nemalovat?

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Taková těměř hamletovská otázka. Jak reagovat na ono mužské přání, že byste se mu líbila víc nenamalovaná. Já jsem si své...

Téma: Zaměstnání

Denní sprcha

Kateřina Horová, věk: 26 let

Přečíst

Čas nebezpečně tiká, odbíjí a my rosteme s našimi vzpomínkami - dokážeme se vůbec někdy správně rozhodnout a proč?

...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing