Home Fejetony
2018
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2018
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2018
Archív fejetonů
2013 - 2018

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2013, Kolo: jarní, Téma: Erotika

Jaká je žena 21. století?

Karolína Marková, věk: 36 let

Říkala jsem si, co je na té knížce, vždyť toho péčka je tam tolik, že při páté divoké souloži za den mám chuť přelistovat na část, kde se třeba jí…Je to nereálné, kdo by měl v domě červenou mučírnu, a které ženské co znám, by dělalo dobře polévání voskem a výprask?

 

Jaká je žena 21. století? Pokládám si otázku uprostřed noci, zachumlaná do deky, s hrnkem čaje, u svého notebooku. V televizi právě běží můj oblíbený Sex ve městě. Není to náhoda – miluju ten seriál a čekám na něj dlouho do noci, přestože vím, že vzrušující procházku po Manhattanu každé ráno zaplatím pytli pod očima. Ještě, že existují kofeinové oční krémy. Cariie právě našla svoje odpovědi, sedí naproti mě u svého počítače a končí… Já začínám. Nejsem Carrie. Ale jak tak nenápadně sleduju svůj život, jediný rozdíl mezi námi dvěma je, že nežiju v Americe a nemám sloupek o sexu.
Co ale mám, je pár věrných kamarádek, se kterýma se scházíme po kavárnách a probíráme chlapy. Miluju kabelky a drahé boty. Je to těžká forma závislosti, žiju s ní už pár let. Je mi pětatřicet a můj pan Božský…Je prostě pan Božský. Chvíli je, chvíli není. Sama jsem případ pro konzilium psychiatrů, přesto to co mě vede k psaní v tuto nekřesťanskou hodinu, kdy rozumní lidé spí a ti šťastně nerozumní se milují – nejsem já, ale právě moje kamarádky. Předem se omlouvám vám, které přes výše uvedené varovné signály očekáváte pomlouvání mužských, nebo jste „bez poskvrny“ – vážím si vás a obdivuju vás – přesto prosím, přestaňte číst – pokračujte vy – které jste vdané, ve vztahu, nebo s tímto „stavem“ máte jakékoli zkušenosti – skrýváte své třinácté komnaty nebo jen máte rády „harašení“ – či jak to jinak říct.
    
Co mě dohnalo k tomu, zapnout v jednu v noci počítač? Realita posledních dní. Všude je krize, stoupá nezaměstnanost, rozvodovost i obezita. Přesto to, co hýbe světem, především světem žen, nejsou katastrofy (i když touha zhubnout  boduje téměř stejně) -  je to trilogie 50 odstínů šedi. Ještě jste o tomto pornu pro maminy neslyšely? Nechápu, jak je možné, že jste dočetly až sem. Že v tom lítáme téměř všechny, mi došlo v jednom knihkupectví, když jsem si kupovala svoji první italskou konverzaci. V obchůdku bylo pár žen a většina – až na mě, stála u regálu s onou knihou. Obchod byl víc než připravený uspokojit velkou poptávku. Já tam nestála jen proto, že už měsíc mám oba u nás vydané díly přelouskané. Přibližně 1100 stran za 7 dní. Což také říkám paní prodavačce, která významně pomrkává směrem k onomu regálu, jako vysvětlení „proč nemám zájem“. Říkala jsem si, co je na té knížce, vždyť toho péčka je tam tolik, že při páté divoké souloži za den mám chuť přelistovat na část, kde se třeba jí…Je to nereálné, kdo by měl v domě červenou mučírnu, a které ženské co znám, by dělalo dobře polévání voskem a výprask?

Pánové, pokud to čtete - zírali byste. Já taky zírala, na sms od mojí dobré kamarádky, říkejme jí třeba Samantha. Samantha je nádherná, vysoká, úspěšná, inteligentní žena.  Je to specialistka na vztahy. Zvláště na ty mimomanželské. Její teorie je, že ženská by měla mít minimálně dva milence. Pochopitelně zadané. „Holka, když nemá čas jeden, má čas druhý. Když ani jeden, je tu pořád ještě manžel. Hlavní je to, že rozložením funkcí na nikom nelpím, nikoho nezatěžuju, užívám si báječný sex víc než pravidelně a prakticky o nikoho se nemusím starat…“  Až na toho manžela. O toho pečuje s nejvyšší precizností, nechápu jak to při tom „režimu“ zvládá denně teplé večeře. Má dvě děti, čtyři kočky, aktuálně své dva úžasné milence (nemůže přece kázat vodu a pít víno) a je nad věcí. K té sms. „Dnes nedorazím, jsem úplně hotová. Včera jsme měli s Honzou (manžel) zajímavý večer – nejdřív ve vaně a další dvě hoďky u noťasu , při dívání na „péčka“. Projeli jsme v rychlosti asi 30 filmů, shodli jsme se, že už dlouho nic pořádného nenatočili. Víš, musela jsem mu vynahradit noc před tím, tu jsem strávila s Honzou – tím druhým (jako zkušená matadorka ví, že shoda jmen je  při takovém „provozu“ výhodou, mnohdy otázkou vyzrazení či nevyzrazení). Skončili jsme v pět ráno – nádhera – svazování, polévání voskem…“ A to bezpečně vím, že ona tu knížku nečetla. Ona o sexu nečte. Žije jím. Svazování, polévání voskem. Páni! Zřejmě mi toho vedle pana Božského dost uniklo. Napadá mě, snad unikne i Samantha, až ten její milostný čtyřúhelník praskne. Co vím, udržuje tento stav 8 neuvěřitelných let. Pánové o sobě navzájem nevědí a jeden vedle druhého jsou jí dokonale a zcela oddáni a věrní.

Další moje kamarádka, Charlotte, to je taky dílo. Ne tak čilá jak Samantha, přesto také čilá mimomanželsky. Jen ne tak šťastně a radostně. (Vedle Samanthy jsme všechny prosté amatérky).
Ne že by se nějak trápila nevěrou. Určitě jste slyšeli, že ženy vlastně nevěrné nejsou, jen se prostě potřebující cítit milované a milující… A muži, to jsou na sexu závislí bastardi. Nebo je to naopak? Muži mají nevěru v genech a ženy jsou prostě mrchy? Myslím, že zrovna v této otázce, jsme si v dnešní době zcela rovni. Bohužel. Nebo pro ženy bohudík? Každopádně, pár mých kamarádek statečně vyrovnává toto dřív tak nevyrovnané skóre. Charlotte miluje ženatého Jakuba – miluje ale také svého manžela. Miluje oba své životy. Má dva byty, kde vaří kávu a ustýlá. V jednom ráno, ve druhém večer. Přesto se trápí. Jakub naléhá, chce ji mít jen pro sebe. Charlotte chce mít všechno v pořádku, všechno srovnané, ale nechce se ničeho vzdát.   Před měsícem si uvědomila, že to takto nemůže zvládat věčně a s Jakubem to skončila. Smazala ho z Fb, telefonu i života… Ale jen do té doby, než ho náhodou potkala. Zalitá slzami šeptala, že ho miluje, on šeptal, že to zvládnou, že spolu budou dál platit společný „tajný byt“, kde prožili všechno to krásné. Že to dál tajit nebudou. Nenechala nic náhodě a běžela za vědmou, co dělá karmu pro „ujištění“ (občas takové věci prostě děláme) a ta jí řekla, že mají otevřený vztah, že s manželkou je jen z finančních důvodů a bla bla a že všechny trumfy má ve svých rukou. To ale nepočítala s vtipálkem životem. Vím, že jí napsal „Až jednou zjistíš, že přišel čas na změnu, budu na tebe čekat, budu tu pro tebe.“ Byla jsem s ní, když jí tato sms přišla. Včera, posílená potvrzením vědmy, napsala Jakubovi všeříkající zprávu „Přišel čas na změnu“. Připravená odejít od manžela. A ten den se dozvěděla od jeho kamaráda, že Iveta, Jakubova žena, je těhotná. Karty se otočily.  Charlotte se zhroutil pověstný domeček.

Miranda. Když se tak zamyslím. Je jednou z mála, které dnes život běží podle morálních měřítek. Je to atraktivní žena, úspěšná ve svém oboru, ve studiu to z nás všech dotáhla nejdál… Zakládá si na svém pragmatickém přístupu k životu, někdy je to až otravné, nicméně někdy umí najít právě ta slova, které potřebujeme slyšet. Zřejmě i proto, že si sáhla několikrát na dno a umí „báječně chystat pohřby“ – jak sama o sobě říká. A taky se nestydí si říct o pomoc…když vám chybí serotonin, tak je to jen hormon, a je to jako když berete prášky na štítnou žlázu. Život ji nešetřil, stejně jako Samanthu, proto mají obě tyto moje drahé přítelkyně něco, co nám se šťastným dětstvím chybí. Je to nadhled, střízlivost, vděčnost… Zatímco my prožívaly svoje lásky, rozchody, rozvody, rodily děti – ona citově spíš strádala a tu absenci lidského tepla zaplnila psíma tlapkama. Před pár dny jí právě ony psí tlapky přivedly do života někoho, díky komu se tato sebeironická, náročná a velmi vážená doktorka, přeměnila ve svých 36 letech v zamilovanou, naivní, třináctiletou holku. To, že se chová a cítí, jak třináctiletá víme my, že se usmívá připitoměle, nejí, nespí a podrobně nás informuje… Pro pana  Úžasného  a skvělého je onou  Femme fatale. Ale je to sakra tvrdá dřina. Jak být dostatečně přímá – jsme přece dospělí lidé – ale ne zas moc, co kdyby ho vylekala. „Chci se vzájemně svádět v jemných náznacích...hrát si na to, že nic...a posléze propadnout čisté živočišné radosti ze společných chvil…“ ukazuje kousek jedné noční zprávy…Nevěřím svým očím. Kdo by to do této ženy mnoha tváří, všech,  jen ne romantické, řekl… Pak Úžasný je chycen do sítě. Ale do moc krásné sítě. Nepošpiněné ničím a nikým, nezatížené ničím z minulosti…Což je u dvou lidí v tomto věku docela zázrak. Znovu začínám věřit na to, že jsme půlky jablek rozkutálené po světě a že kdo má štěstí, spojí se s tou svojí. Přeju jí to z celého srdce. Každá z nás jí to přejeme.

Mám ten dar a štěstí, že jsem obklopená kamarádkami s velkým K. Ne jednou, je jich víc. Každá je jiná, přitom máme hodně společného. Jsme milující matky, manželky, milenky. Někdy hospodyňky v puntíkaté zástěře, jindy dračice v dráždivém prádle. Pořád řešíme chlapy. Naše, cizí, bývalé, sníme o budoucích… Nechápeme jejich chování, nálady, těžké nemoci typu rýmečka, styl oblékání… Ale ruku na srdce. Co oni? Proti nám, je každý i ten nejkomplikovanější tvor mužského pohlaví – průhledný, jak křišťálová studánka.

My?
Lžeme, jak když tiskne. Ta halenka je rok stará. Je vidět jak si mě všímáš! Stálo to pár kaček v sekáči (cena většinou vyjadřuje maximálně třetinu toho, co to stálo doopravdy). Ale často také za svou pravdu zaplatíme vším. Jsme naivní a nepoučitelné. Znovu a znovu děláme stejné chyby. Znovu dáváme další šance. Některé stále přitahujeme stejné grázly (protože hodní hoši jsou prostě hodní hoši). Pátráme po něčem, co víme, že nás zlomí a nechceme vidět to, co bychom vidět měly. Týráme se. Když je nám nejhůř, vyhledáváme všechno, co nám ten stav ještě zhorší. Hrabeme se ve fotkách. Pustíme si „PS:Miluji Tě“ a roníme krokodýlí slzy u balad typu „Kým ťa mám“ a užíváme si to hrozné trápení…Jsme šílené. Trávíme dlouhé chvíle před zrcadlem a vyrábíme si nahé líčení (často právě proto, abychom se někomu zdály přirozené a líbily se tak, abychom nahé skončily). Taktizujeme. Plánujeme „náhodná setkání“. Jsme hrr, „lekáme muže“ svou přímostí… Pořád kecáme o pocitech, chceme mít jistotu lásky na sto let po týdenní známosti. A přestože víme, že je to špatně, děláme to pořád.
 
Teď pár vět k mužům. Podvádíme. Pokud se rozhodneme, že budete naši, tak nemáte naději pánové (vzácné výjimky jsou a před těma smekám – je vás ale žalostně málo). Takže jste v otázce partnerské věrnosti vlastně téměř nevinní. Jsme sexuální zvrhlice. Taky si tajně občas pustíme porno. Při milování si představujeme vašeho kamaráda nebo kamarádčina syna či spolužáka svého syna – od určitého věku. Dávno nejsme závislé jen na George Clooneym ( i když s jeho společností v posteli raději  počítejte-minimálně po dobu reklamy na značku jedné kávy). Buďte ve střehu. Napadají nás běžně věci, které byste si vy, nedovolili vyslovit nahlas. Předstíráme – spokojenost, nespokojenost… orgasmus? To poslední je sporné. Většinou si dokážeme se vším poradit. Ale neříkáme to. Hrajeme bezradné. Většinou nejsme. Proč? Protože přesto, že jsme se v mnohém vyrovnaly mužům, v mnohém je předčily – potřebujeme je.
Bez ohledu na to, co jsem napsala výše, toužíme po jejich náruči, pohlazení, pozornosti, obdivu, ochraně  a pochopení. Všechny ty psí kusy děláme z jediného důvodu  - chceme být milované. Chceme být jediné. Chceme, aby nás chtěli.
Takže jaká je vlastně žena 21 století?
Je sexy. Ale pořád je to žena. Pořád je u nás na prvním místě láska. Stejně, jako v každém století.

 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2018, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Erotika

Erotické prádlo aneb přece nebudeš TAKOVÁ

Lucie Jeřábková, věk: 48 let

Přečíst

Každá z nás někdy touží po erotickém prádle, chceme překvapit svého partnera a zvednout si vlastní sebevědomí. Někdy se nám to povede,...

Téma: Zaměstnání

Vždy perfektně upravená

Lenka Staníčková, věk: 27 let

Přečíst

Šaty dělaj člověka. Upravená, neupravená, oblečená, neoblečená. O tom, co se Vám může přihodit v práci a jak se některé věci můžou...

Téma: Kamarádky

Zlatá česká klasika

Lenka Staníčková, věk: 27 let

Přečíst

O tom jak může vypadat klasická česká dovolená s přáteli na kolech. Šumava projetá křížem krážem, ušlapané nožičky a otlačený...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing