Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Kamarádky
Hanka
Blanka Malá, věk: 58 let
Jsou okamžiky v životě lidském, které rozhodují o všem co chceme či naopak, proč to či ono odmítneme. Napsala jsem příběh jedné mé kamarádky, které mě donutila se zamyslet i nad sebou. V jednom jediném okamžiku se stala z ufňukané chudinky ženská rozhodná jít do všeho jenom proto, aby se jí splnil její sen. Nezůstat do konce života sama.
Nedávno jsem od kamarádky dostala otázku, jestli má smysl být s mužem, který žije tisíce kilometrů daleko. Jak funguje vztah na dálku?
Ptala se mě proto, že zná mé manželství. Žiji s velmi vytíženým workoholikem, se kterým se vidím velmi málo a přitom všem se stále máme rádi. Nebo právě proto?
Těžko radit, jak jí odpovědět, když každá povaha vztah na dálku nezvládne. A Hana je toho příkladem. Možná si to nechce přiznat, ale s partnerem potřebuje být denně. S milovaným mužem vyplňuje každou sekundu svého volného času a tím každého parťáka neuvěřitelně spoutává. A navíc mu ubírá veškerou svobodu. Uvědomila jsem si, že Hanka je také velmi žárlivá, má neuvěřitelnou fantazii.Co ona vymyslí, se může uskutečnit jenom ve scifi filmech. Nakonec to sama uzná, ale ani myšlenky ani pusu neumí zastavit .
Ráno doma uklízí ještě než odejde do práce a odpoledne pro jistotu znovu. Vždy se jí směji, že co ráno postaví na stole vpravo, odpoledne posune doleva! V práci sedí s ženskými v kanceláři, kde poslouchá jejich stýskání a odpoledne přichází do čistého až studeně uklizeného bytu. Její dvě dospělé dcery mají své rodiny a tři sladká vnoučata její samotu z koutů bytu nevyženou. A protože dvanáct let samoty ji tíží, rozhodla se hledat muže středního věku všemi možnými způsoby a poslední aktuální je internet.
Za dobu hledání se u ní vystřídali pánové různých věkových kategorií, ale nikdo s ní dlouho nevydržel. Mužům se Hana líbí, první dojem bývá stoprocentní, protože umí být příjemně milá a upravit se dokáže tak, že zvýrazní svou přitažlivost a krásu ženy věkově krátce po padesátce. Jenom tu ufňukanost by mohla ztlumit. Možná v tom bude zakopaný pes jejího neúspěchu
Vztah na dálku pro ní? Jen jsem se zamyslela, jestli by to tentokrát nevzdala ona. Nebyla by s mužem každý den, nemohla by mu vařit a prát a radit ....a zbyla by jí jenom žárlivost!
,,Zuzko, jak vy jste se vlastně seznámili?¨ Otočila se s otázkou na mě a podívala se mi zpříma do očí. ,,Ty už si to nepamatuješ?' říkám ji v klidu a ona očima ucukla,,přeci jako ty, na internetu. Já jsem ale na rozdíl od tebe nehledala. Už roky mi tam na jednom portálu visela fotografie a minimálně půl roku jsem se tam nebyla podívat na vzkazy. Jednu sobotu takhle odpoledne mě napadlo nakouknout. Když jsem viděla jeho stručný vzkaz, ráda jsem odpověděla. Prý že mám v sobě něco nedefinovatelného ..... to mi ještě nikdo nikdy nenapsal. A teď už jsme spolu pět let, z toho dva roky jako manželé. ' Její oči se zasnily. ,,Na co myslíš?' byla má reakce. ,, Ále ..... jenom jsem si vzpomněla, že zkraje jsi byla hodně často sama. Prvním rokem byl tvůj, tenkrát ještě přítel, pořád někde ve světě,' tak mi Hanka připomněla naše začátky. Byly krásné, vždy jsme se na sebe těšily. A v tu chvíli mi došel základní rozdíl mezi mnou a Hankou. Já mám spoustu koníčků a mám tři děti a vnoučata. Ona nemá koníčky a její děti o denní návštěvy zájem nejeví. Co jí tedy poradit? ,, Jo jo, to máš pravdu. Těšili jsme se na sebe, milovali jsme se opravdově. Bez žárlivosti, bez výčitek, protože jsme se viděli tak málo. V té době jsme si hádkami ani výčitkami život nezkracovali. To přišlo až posléze,' usmála jsem se, ,,náš začátek byl úchvatný a romantický. Seznámili jsme se přes seznamku na internetu, a ON mě vyzval jednoduchou větou na schůzku v kavárně. Já jsem samozřejmě souhlasila. Asi týden jsme byli v kontaktu na dálku a pak nadešel den D! To víš, jsem zvědavá a navíc jeho způsoby komunikace, jeho vyjadřovací schopnosti a klid v hlase .... bylo toho nakonec víc, co ve mně probouzelo touhu ho vidět a poznat. Přiznám se, tenkrát jsem byla plná očekávání a podstatnou měrou přispěla i fotografie, kterou mi zaslal. Byl to obrovský sympaťák. Z kávy nakonec bylo více a tím naše láska dostala konkrétní tvář a podobu.. Rozuměli jsme si tak dokonale, že jsem měla pocit, že ho znám celý svůj život. A tento pocit s dalšími schůzkami sílil! Jenomže Hani, já jsem na něho nežárlila, proč taky? K čemu by to bylo? ' Hana se zamyslela, protože pro ní nežárlit znamená nemilovat. Čekala jsem na její myšlenkový pochod. ,, A co kdybych žárlit přestala? Absolvovala bych třeba nějakou terapii. Řekni, prosím, že to zvládnu.' Zaprosila svým smutným pohledem. ,,Pomohu ti.' Odvětil jsem se samozřejmostí v hlase.
Pak se mi vyzpovídala. Našla si Američana a moc se jí líbil. Zářila, když o něm m mluvila a říkat jí, že fotografie může být dvacet let stará, bylo zbytečné. Měla strašnou chuť žít, sršela nápady s chutí hodně věcí změnit. Najednou mě napadla jedna věc. Jak málo stačí, abychom chtěli skály lámat, aby se nám vrátila chuť žít. Jestli je tam na druhé straně seznamky podvodník, tak budiž mu chvála, že Hanu nastartoval, že ji vytrhl paní Samotě z drápů. A jestli je to podvodník a z internetu vystrčí rohy, tak ať se těší!
