Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Muži
Zlatokopka
Míla Černá, věk: 78 let
Trvalý vztah? Kam až naše paměť sahá,bývala žena v české kotlině při vytváření rodiny spíš pasivním elementem.Manželství domluvená na základě ekonomických zájmů, "prodané nevěsty",vše pokud možno v téže společenské vrstvě. Vztahy vzniklé z "veliké lásky", byly spíš výjimkou, ale společenský guláš minulého století zamíchal všemi tradicemi. A co dnes?
Třináctiletá. Otrávená šla ze školy, do družiny pro brášku a pak ještě do školky vyzvednout pětiletá dvojčata. Máma se vrátí až po šesté. Kadeřnice. Její poslední partner už určitě sedí v hospodě na jedno, ale určitě jich bude víc.Vlekla se po chodníku a zakopávala o sourozence, utržené ze řetězu. Bavorák s pootevřeným okýnkem přibrzdil. „Nechcete přisednout?" Ani se neotočila. Už si zvykala na mužské pohledy, provokovaly, ale při představě dotyku ji naskakovala husí kůže. Naštěstí. Doma večer jako každý jiný. „Tos´ nekoupila piva? A co večeře?" „Sejra a salám." Sledovala, jak máma usedá s oteklýma nohama, unavená tvář, ušmudlané domácí triko a mimoděk pohlédla na svůj obraz ve skle pootevřeného okna. Nikdy! Nikdy se nenechám zavřít s houfem děcek v kleci těsného bytu, život od výplaty k výplatě - nikdy! Byla dost chytrá. Ve škole šlo všechno hladce, jak by ne, všichni úspěšní - a hlavně ti z dobrých rodin se od šestky rozprchli. Osmiletá gymnázia, soukromé školy. „Mezi slepejma jednookej králem," brzdila její sebevědomí máma. „Taky sem chtěla vejš, ale nešlo mi to tak, jako tobě." Je tedy třeba vyškrábat se vejš. Za každou cenu. Ve třinácti ještě obdivovala tváře z lesklých obálek časopisů, začala si je půjčovat v knihovně, ale tam objevila i knížky. Trochu jiný svět. Když byla v patnácti přijatá na gympl, vnímala už obdivné pohledy mužských všech generací a rozhodla se jich využít. Opačné pohlaví ji trochu odpuzovalo, při představě doteku se jí ježily i vlasy v zátylku. Muži však mohou být prostředkem k cestě vzhůru. Zapsala své jméno do databáze příležitostných hostesek na společenské akce a brzy pochopila, že pro lepší nabídky potřebuje dobrou angličtinu. Zadarmo? Využila možnosti doprovázet o prázdninách mladého Brita, studujícího pražské památky. Dobrá příležitost ke konverzaci, kterou musela kompenzovat strpením drobných důvěrností. Byly to užitečné prázdniny, v září už nejen docela plynně hovořila, ale také získala kulturní přehled - zkušenost k nezaplacení. Pak přišel podzim. Co dál? Před maturitou zabrousila i do modelingu, pár fotek, prosím, ale svět hvězdiček a modelek jí zblízka velice připomínal krátkodobé vztahy ve vlastní rodině. Jen ve finanční hladině o pár desítek či stovek tisíc výš. Existují vůbec seriozní muži na celý život? Kde hledat? Svět medií a šoubyznysu? Jaká tam je spolehlivost? Prostředí vrcholového sportu je příliš vzdálené, mezi umělci se cítí limitována svým polovzděláním - co zbývá? Snad vědci, nebo byznysmeni, ti nemohou očekávat srovnatelnou úroveň, ale obdiv, ochotu upozaděně pečovat o rodinu a při tom dokázat společensky reprezentovat. Cítila, že musí urvat vítězství v konkurzech na pořádání vědeckých a obchodních konferencí. Podařilo se. Skupinu obchodníků s víny provázela při návštěvě moravských sklípků a tam jí padl do oka. Majitel prosperující firmy, pětapadesátník, ruměnný s pneumatikou v pase a odkvetlou manželkou. Dospělá dcera na studiích v zahraničí, ale co chybí, je dědic vinařského imperia.
Vždycky dokázala uskutečnit svá předsevzetí, takže po roce, kdy s bříškem a fotkou z ultrazvuku, potvrzující očekávání mužského potomka, souhlasila s jednoduchou svatbou s čerstvě rozvedeným přítelem. Byla totiž úspěšná zlatokopka.
