Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2018, Kolo: zimní, Téma: Rodina
Kariéra , anebo láska?
Jana Kořánová, věk: 71 let
Láska je dar, který bychom v sobě měli pěstovat. Rozdmýchávat ten pomyslný plamínek lásky. Nedělat druhým problémy a neztěžovat zbytečně život sobě i druhým. Bude se nám pak žít dobře všem.
Kariéra, a nebo láska?
Znám milující se, harmonické , rodiny, takové, jaké by měly být k uspokojení všech jejích členů. Bohu žel, ta naše rodina, snad jen na začátku taková byla, ale později se vše změnilo.
Být dobrý v nějakém oboru, je určitě žádoucí , lákavé a je k tomu třeba ctižádostivosti, ale pokud tato ctižádostivost přeroste v posedlost a „hnaním se" za kariérou, tak se až zapomíná na cit a to je už špatné. Po čem všichni toužíme? Proč říkáme, že bez lásky není nic, a když je láska, tak je dobře a lépe se žije? Kariéra, bez lásky, je sice možná, ale neuspokojí a stále takovému člověku něco chybí. Co mu chybí? Láska! Má-li lásku, má pevné zázemí, pevné základy. A pevné základy jsou důležité u domu, tak i u lidí, v rodinách, v mezilidských vztazích jsou moc důležité. A proto, mají-li se členové rodiny opravdu rádi, navzájem si vycházejí vstříc a nevnáší-li, alespoň jeden, mezi ostatní honbu za kariérou, tak se většinou jedná o harmonickou rodinu. Samozřejmě, že drobné problémy jsou všude, ale pokud nepřerůstají přes určitou mez, tak je to dobré a vše se časem srovná. V takové rodině se navzájem „nepodráží" a neničí jeden druhého. Ve zdravé rodině je zdravý duch a zdravě se v ní žije. Panuje tam vzájemná láska. A tam se žije spokojeně.
Naopak, kde bojuje jeden s druhým, navádí, štve toho domnělého nepřítele a konkurenta, manipuluje s druhými, nadřazuje se nad druhého, stále poukazuje na chyby svého domnělého soka - protivníka, tam v takové rodině, ač se navenek tváří jako harmonická rodina, tak tomu tak není a nemůže být! Taková rodina, jako celek, se brzy rozpadá, každý si jde za „svým", nemají se navzájem rádi, nemají si co říct, ničí se, pomlouvají se, navádí na sebe, tak zvaně si "podráží nohy". Tam je lépe být každý sám, odděleně, kde jej nikdo neničí a neztěžuje mu, již tak náročný život bez zázemí.
Bohu žel, pocházím z rodiny druhého typu. Já vím, že těch variant, různých typů rodin, je nepřeberné množství, ale když člověk dospěje k tomu, že je mu lépe bez rodiny z které pochází, ač je to smutné, tak si opravdu odchodem od takové „disharmonické" rodiny ničí zdraví a žije se mu samotnému lépe a zbytečně se trápí. Vždyť na světě je tolik dobrých lidí, kteří zastoupí členy rodiny, kteří jsou naplněni láskou, porozuměním, pochopením a třeba měli podobný osud. Bez problému nahradí nefungující v dobrém, jakéhokoli člena rodiny, který se
V původní rodině neosvědčil, který zklamal. A největším takovým nepřítelem, nebo jedním z největších je sobeckost, bezohlednost a surovost. Je-li takový sourozenec, je taková rodina narušovaná zevnitř a pak se přidá někdo i zvenčí a je lépe od toho odejít. Co si nechat ničit ten největší dar, který nám byl dán, život? Vždyť na světě je tak krásně! A dá se tak dobře žít. Spokojeně, v klidu a míru se všemi kolem nás, v harmonii s okolím i se vším, s vesmírem, s naplněností láskou a pohodou, s klidem a s láskou v duši. Vždyť si můžeme uvědomovat, jak nás má příroda ráda a my ji, jak nám ptáci zpívají, jak pro nás květy rozkvétají, ovocné stromy plodí - dávají sladké ovoce, jak nás obdarovává les, úrodná pole a jak nám na světě může být krásně.
A pokud se naučíme uvědomovat si tyto kladné hodnoty života, tak se dá i celkem uspokojivě žít. Sám člověk není nikdy, vždy jsou lidé kolem něho a pokud se samota někdy přihlásí, tak se dá jít do společnosti, pobýt s druhými a zase bude dobře. Život nám byl dán, jako největší dar a my se o něj máme dobře starat, pečovat o něho a vychutnávat si ho, jak nejlépe jsme schopni. A tak si další život můžeme utvořit dobrý a dobře si můžeme žít. Nikdo se ničím nemusí trápit, trpět ubližováním od druhého, poškozováním druhými. Naštěstí, vždy se najde někdo, s kým se dá promluvit a tak naše bolesti zeslabit. Říká se, že „střední cesta" je zlatá a po zkušenostech, jaké mám , si to také myslím. Nic nepřehánět, nikomu neškodit, nikoho neničit, neubližovat a žít nejlépe, jak nám život nabízí. A ze zkušeností se můžeme poučit do budoucna a problémům se vyhnout. Život je krásný a slunce vychází každý den, svítí nám na „cestu" tím naším životem.
Láska je dar, který bychom v sobě měli pěstovat, „přitápět" pod tím pomyslným ohníčkem a stále jej rozdmýchávat a bude dobře nám i lidem kolem nás. Nedělat si problémy, jsou zbytečné, a pokud si je nebudeme dělat, tak je nebudeme mít. A nedělat problémy druhým, mít je rádi tak, jako máme rádi sami sebe. A bude se nám žít dobře, nám i lidem kolem nás.
