Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: jarní, Téma: Zaměstnání
pondělní ráno
naděžda šefránková, věk: 47 let
Jak zvládáte vy ranní vstávání a cestu do práce?V pohodě?Tak to vám závidím,já tedy bojuji se stresem,ale už se pomalu lepším.
05.10 šátrám po budíku,klid ,ještě je čas,ještě chvilku spát
05.26 vlhký polibek,hm...ještě jeden....fuj,Barone! Ty prase,lehni!
05.30 crrrrrrrrrrrrrrr,vypnu alarm a lezu z postele,zpět,vypnu alarm a sedím a přemýšlím co je dnes za den,aha pondělí,všude bude zácpa,nesnáším pondělí,vstanu,zabolí mne celý tělo ,nejraději bych si zas lehla,ale Baron už čeká u dveří,směje se ,aspoň že on má dobrou náladu,natáhnu si tepláky přes pyžamo a bundu,pohled do zrcadla - úlek ,tak hlavně nikoho nepotkat
05.35 venčím psa,no spíš Baron se prochází a dělá, že se venčí a já pomalu rozlepuju oči a skrz zuby šeptám "Barone čurej".Zprava nabíhá jezevčík Běta,Baron se přestává soustředit a utíká za Bětkou,její panička je oba hladí a švitoří jak je dnes krásně.Pokývám a zvednu hlavu a opravdu vychází slunce a jeho paprsky mne zalechtají v nose.Měla bych mít tedy super náladu ale nemám,Barone dělej ,hypnotizuju psa, nebo to nestihnu.Ten ranní stres,nesnáším ho a každý den s ním bojuju a každý den si říkám ,že zítra to bude lepší.Že vyskočím z postele pravou nohou,usměju se na sebe do zrcadla,udělám s lehkostí tři pozdravy slunce a stále bezvadně naladěná budu zdravit všechny pejskaře i jejich mazlíky.
06.10 šípkový čaj už koluje mým tělem a bílé pečivo s máslem zaručí,že celý den budu nafouklá a já stojím před skříní jako bych neznala její obsah,vlevo dole kalhoty,vlevo nahoře sáčka ,vpravo halenky...ne halenku dnes ne,lehký svetřík?Ten ranní výběr zná určitě každá z nás ,je někdy náročné ráno rychle skloubit eleganci s praktičností a i pro mne je to velice důležitý,neboť stačí špatně vybraný pásek,nehodící se barevností šátek,moc upnuté kalhoty nebo nedej bože blbě sladit materiály a celý den mám v háji.
06.20 stále nahá stojím před prvním úkolem tohoto dne a to jest normálně se obléknout.Přitažlivě pro okolí,sportovně pro pocit a nápaditě kvůli kolegyni Zezulkové,bude závidět.Tak hlavně svižně ,čas běží,žádnou paniku,to stihnu!
06.30 oblečená, se od shora dolů halím do závoje své oblíbené vůně,která mne bude provázet celý den a určitě díky ní s úspěchem vyřeším všechny nástrahy co na mne čekají .Ještě přeházet všechny mé maličkosti z jedné kabelky do kabelky druhé a sláva...
06.35 na bledé pleti vykouzlím svěží make-up,zvýrazním řasy,potlačím vrásky,potlačím vrásky...no to tak dobře nejde,trochu lesku,načechrat vlasy a...
06.45 jako každý den přesně na minutu mého mobilu zamykám na dva západy své království.Před tím samozřejmě několik pohlazení a pusinek s Baronem a příslib jeho slušného chování za úplatek.
06.59 já vše zvládla s přesností ale řidič autobusu mé linky bohužel ne.Nervozita pěti minutového zpoždění na mne skočí rychlostí blesku.Kde je ten blb,trhavými pohyby se rozhlížím zda už nevyjíždí z poza rohu.Ostatní cestující se uklidňují,zpoždění je prostě běžná věc.
07.05 autobus nikde,klid je ten tam a mne zas ovládá vztek a zoufalství zároveň.Co jsem komu udělala,že zrovna já mám smůlu.Proč řidič nemůže přijet včas ,proč zas na mne dosedl ten odpornej stres,co rozvibruje mé tělo.Koukám dolů,hlavu sklopenou,ano mokasýny jsem dnes skvěle vybrala k těm plátěným kalhotám,to musím přiznat.Ale ani můj outfit mi nepřivolá řidiče mé ranní linky.
07.10 bus přijíždí,bez omluvy beze slova otvírá řidič dveře.Jeho pohled jasně říká-nastup a drž hubu.Řídíme se tedy pokyny a v tichosti odpípáme openkarty a zaujmeme místa.Do mobilu pak každý sděluje své zpoždění a případné řešení situace.
07.14 na další zastávce nastupují žáci a studenti,jejich výraz zračí že na ně zbylo málo míst k sedění,jako by pak celý den nedělali nic jiného než seděli.Nastupují i důchodkyně a rvou tašky na kolečkách do schodů,sice nechápu proč nejedou až po osmé hodině kdy autobusy zejí prázdnotou ale s jistotou vím,že nabíráme další zpoždění.Popraskaná nálepka Mladší uvolněte místo starším nikoho nezajímá,babičky vlají u tyčí a kymácí ze strany na stranu a školáci dělají že díky sluchátkům na uších neslyší i nevidí.Přemýšlím do jaké kategorie patřím ,mladší už určitě,někde tak v půli cestě a tak když už chci uvolnit mé vyhřáté místečko, vstane nejvíc pokérovanej chlapík a pustí starší usednout.Fakt, že kolem mne sedí i spousta mužů s aktovkami na kolenou,vzorně vyžehlenýma košilema a nagelovanými zbytky vlasů na hlavě, mne neudivuje.Do aktovky dostaly svačinku,na tvář sladkou pusu ale chovat se jako chlap jim nikdo asi nepřipomněl.
07.30 přijíždíme na metro a začíná další boj,kdo bude první u bankomatu,kdo první vleze na jezdící schody ,kdo první vejde do přijíždícího vagonu.Do toho kontrola jízdenek,mávám openkartou,ale mne si nevyberou,k sakru,od dob co nejezdím na černo mne ještě ani jednou nekontrolovali.Citím zklamání.Vejdu do vozu a zaujmu klidné místo v rohu.
07.35 dveře se zavírají,hlásí paní ale dveře ještě rozevře a nastoupí pěkný chlap,oční kontakt,chci se usmát,ale nemám šanci,otočí se zády a jako bych tam nebyla mne zatlačí kamsi kde už není místo.Dlouhé troubení je odpovědí nejen řidiče ale vychází i z mého nitra.
07.45 vylézám z metra rovnou do obchodu, zpoždění nezpoždění,svačinu potřebuju,po tak náročném ránu musím doplnit chybějící energii,že to bude formou šátečku plněného vanilkovým pudinkem ,nemusí nikoho zajímat a ani můj osobní trenér se to nedozví.Lidi kolem do mne narážejí košíky,šťouchají lokty ,mám pocit neviditelnosti.Dav mne nese mezi regály směrem k pokladně.S hrůzou zjistím že mám pouze dvoutisícovku.Omlouvám se .Pokladní na mne šlehne ohně:"Je ráno"upozorní mne.Chci říct že vím a že s tímto ránem bojuji už od 5.10 ale místo toho nabízím kreditku."Dejte co máte!"řve už na mne pokladní a já na sekundu nevím co myslí.S roztřesenou rukou odpípnu 84 korun,posbírám nákup a mizím před nenávistnými pohledy.Svět je zlý a hnusný zní mi hlavou.Lidi jsou zlí......Ucítím svou vůni a přivřu oči,jsem na letní louce a trhám kopretiny,je mi líp.Můj krok je lehký,skoro povyskočím a nakonec s úsměvem vcházím do mé práce.
08.00 přesně jako vždy,se stresem ale včas.
08.02 zjišťuji ,že moje ráno je slabý odvar z rána mých kolegů.Souček uvízl v dopravní zácpě a jěště tak půl hoďky si počká,auto Novotné někdo zezadu ťukl a tak čekají na policajty ,dcera paní Kláry dělá ve školce hrozné scény a tedy jediný kdo dorazil do práce včas kromě mne je Zezulková.Cítím její závistivý pohled hodnotící mojí ranní volbu oblečení.Že to byla volba dobrá vidím v jejích očích.Usměju se ,štastná ,že tohle ráno mám úspěšně za sebou.....
