Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: letní, Téma: Muži
Malovat či nemalovat?
Jitka Kubešová, věk: 56 let
Taková těměř hamletovská otázka. Jak reagovat na ono mužské přání, že byste se mu líbila víc nenamalovaná. Já jsem si své ženské privilegium ponechala a docela ráda.
Nemůžu spát. Tedy přesněji řečeno ten jeho mail mi nedá spát. Jsou tři hodiny ráno a mně stále hučí v hlavě ta jeho slova. Musím reagovat nebo bych probděla noc a ráno už bych nevěděla, co mě v té souvislosti napadlo. Takže poneseš zodpovědnost za mé ranní kruhy pod očima, je ti to jasné? Jen se potřebuju vyjádřit k tématu. A také tě upozornit, že na převýchovu v mém věku už je trochu pozdě. Už od mládí jsem byla svá, vysvětlovala jsem mu..
Nerozumíte? Nevíte, o co tady vlastně kráčí?
Tak to vezmu pěkně popořádku. Před pár lety jsem se seznámila s jedním bezva chlapíkem. Nazvěme ho panem Umanutým. Rozuměli jsme si, bylo takové splynutí těl i duší. Asi po dvou měsících mi povídá: „Vendulko, chtěl bych tě požádat o jednu laskavost. Co kdyby ses přestala líčit? Máš krásné oči i bez šminek." Docela mě to rozhodilo. Já a vyjít ven nenamalovaná? Připadala bych si jako nahá. Vždyť já se maluju, i když jdu ven s odpadkovým košem.
Ne a ne a ne a ještě mírné umanuté dupnutí nožkou jako malá holka z mateřské školky. Jsem ale velká holka a rozhoduju si jisté věci zásadně sama. S přizpůsobováním v tomto ohledu se mi to už jednou vymstilo, to jen tak na okraj. Nevzdal se a argumentoval dál: „Víš, to je jako kdybys stanovila, že si nikdy nesundáš podprsenku, když se budeme milovat, anebo že se se mnou budeš milovat jen s tmavýma brejlema na očích." Ach jo, ten je ale umanutý.
Snažím se mu to vysvětlit na konkrétním příkladu. Ty jako sympatický vousáč se seznámíš se ženou a ona ti časem začne předhazovat, že jako holobrádek by ses jí líbil víc. Jenže ty jsi už s těmi svými vousy léta sžitý a nedokážeš si představit, že bys měl chodit oholený. Co uděláš? Máš tři možnosti. Za prvé - oholíš se. Ona bude spokojená, ty nikoliv. Za druhé - budeš si stát za svým, že změna nepřichází v úvahu. Že se kvůli ní měnit nehodláš. To jsou dva extrémy. Je tu možnost třetí - pokud to tvé ego dovolí a ty uznáš, že bys něco málo mohl ubrat a své vousy o něco zkrátíš. Prostě zlatá střední cesta. Je to všechno o důležitosti kompromisů. No, neuspěla jsem. Stejně si brumlá pod ty svoje vousiska cosi o tom, že vousy rostou přirozeně, ale namalované oči dílem přírody nejsou.
Stejně ti budu oponovat, pane Umanutý. Jak můžeš srovnávat fousiska, byť narostlá přirozeně s malůvkou, která je privilegiem ženy To bude určitě tím, že vy, chlapi, nám to závidíte, že?
Vám je prostě líto, že můžeme něco beztrestně a dokonce s gustem dělat a vy nemůžete. Jediné, co můžete, je nám do toho kecat. Ale tak si kecejte, my si stejně uděláme, co je nám bližší. To je jako, kdybys mi zakázal nosit sukýnky a podpatky, které mě baví. Já sama si zvolím a rozhodnu, jestli si obuju lodičky nebo holínky. A jelikož se v lodičkách cítím více žensky a svou roli nehodlám opouštět, neboť se mi v ní líbí, tak je ti jasné, co zvítězí.
Ale samozřejmě ke koním nazuju holínky, na výlet po skalách vyhrají tenisky. Ale pořád, když se vyzuju, budou mé nehty na nohách rudě nalakované, protože mně připadají sexy a taky se tak cítím.
Já totiž miluju své rudé nehty, když vykukují v létě ze sandálek. Je to moje soukromá erotika, která mě uspokojuje. Nic na tom nehodlám měnit. Takže pane Umanutý, nezbývá ti, než to nějak zkousnout! Ale slibuju, že pokud to bude tvé přání, tak trochu uberu, abys měl radost. Ale stejně budu každé ráno zase namalovaná. Je to má "železná košile". A jak známo, ta jen tak lehce sundat nejde. A já ani nechci. Mně je v ní dobře.
Jsem jaká jsem. Stejně jako ty. Tak mi neber mou osobnost a nechtěj mě změnit. Ani já bych tě neměnila, přestože možná i u tebe bych něco pro změnu našla. Ale mám to nastavené takto: žít a nechat žít. I partneři žijící v trvalém svazku při zachování jistých pravidel by měli být pořád svobodní. Myslím pocitově, jinak se jim v tom svazku nelehko dýchá. Ale abych nebyla úplně na tebe tak zlá, tak slibuju, že ti ten svátek své "absolutní nahosti" někdy dopřeju. Ale bude ho jako šafránu, s tím počítej. Protože nikdo mě nepřinutí ani pod pohrůžkou násilí a smrti se změnit! Ale třeba ti dopřeju jiné a hezké svátky....
A ještě něco: důvody pokud si nás všimnete jen na základě prvotní informace, kterou vám díky zkrášlovacím metodám poskytneme, počítaje do toho i velké výstřihy, průhledné halenky a upnuté kalhoty rozhodně nejsou tím nejlepším důvodem, souhlasím. Nicméně jsou tím prvním počinem. A to nejen u mužů s nízkým intelektem, kterým stačí zdání jejich vlastní neodolatelnosti pro jeden večer. Jsou tu ale i muži sečtělí a nepovrchní, kteří časem zjistí, že to, co ony dámy smyjí nebo odhodí, bylo jen pouhé pozlátko. Ale domnívám se, že tato druhá kategorie mužského pokolení dokáže už po první větě rozeznat, že pozlátko šminek je opravdu jen pozlátko a ona žena má svou hodnotu. Rozumný muž ono pozlátko ženě nebere, tak jako rozumná žena nebere muži jeho koníčky (tedy pokud tím není záliba v záletnictví nebo alkoholu a "koňům" těmto neřestem podobným). Pokud zde vládne oboustranná tolerance, pak i vztah, potažmo jejich soužití je méně komplikované, nekonfliktní a možná šťastné.
Mám to všechno ženské ráda. Střídmé líčení a vůně, stejně tak podpatky a sukýnky evokují ženskost. U mne fungují pro dobrý pocit sama ze sebe, pro pocit kultivovaného projevu ženskosti.
Je ale pravda odvěká, že nejen šaty dělají člověka, ale i ten vnější barevný svět. A samozřejmě jako každá samička chce být pro samečky neodolatelná, tak i žena by svou ženskostí měla muže vábit. Takže ano, líčime se, zkracujeme sukně a voníme se i pro vás, pánové!
Tak nás takové milujte!
