Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2014, Kolo: letní, Téma: Kamarádky

Spěchá se jen do hrobu

Marie Rejfova, věk: 38 let

Fejeton o tom, že je dobré dokázat zpomalit v okamžiku kdy náš život nabere příliš zběsilé obrátky, a nenechat se vláčet okolnostmi.


Všeobecně platí, že někteří lidé neumějí odpočívat. Moje kamarádka Ludmila tuto schopnost ztratila ve stejném okamžiku, kdy se vdala. 

Spolu s manželem Františkem jí spadl do klína domek na venkově, nemanželská dcerka Emilka, tucet králíků, hejno slepic, dva psi, permanentně umrouskaný kocour a tchýně na opačné straně návsi. Ludmila ani nepostřehla, kdy se zbortily její představy o idylickém životě ve stavení s rozkvetlými muškáty. Dny nabraly tak rychlé tempo, že si často nemohla ani vzpomenout, co jí to na oknech vůbec roste. Od rozednění byla v jednom kole. Budíček jí překvapivě neobstarával jejich nádherně vybarvený kohout, jehož ptačím krédem bylo kokrhat zásadně v odpoledních hodinách, nebyl to ani František, který při ranní hygieně vydával zvuky jako dobytek, o který se jako zootechnik staral, nýbrž jeho matka, paní Jiřina. Pokaždé vsunula své mohutné tělo mezi futra ložnice a zasypala Ludmilu dobře míněnými radami o vedení domácnosti a seznamem věcí na nákup. Fakt, že v tu dobu Ludmila opravdu spěchala, této nebohé ženě pravděpodobně zachránil holý život.

Potom následovala kvapná snídaně, jež nikdy neproběhla v klidu, protože Emilka programově odmítala pozřít, co připravila Ludmila. František vždy raději utekl nakrmit zbytek domácí zvěře a napjatou situaci v kuchyni vyřešil po svém - pustil dovnitř oba dobrmany. Těch pět minut před odjezdem do práce, které si Ludmila šetřila pro nanesení ultra jemného revitalizačního krému, pak zametala rozšlapané granule.

Krátce před šestou se jí podařilo dostat zpěčující se dceru do auta, za což se Emilka ráda pochlubila zapomenutým domácím úkolem či nepodepsanou žákovskou knížkou. Cesta do města, kde Ludmila pracovala jako účetní, tak hned nabyla na dramatičnosti. Pokuty za překročenou rychlost v to nepočítaje.

Po desetihodinové pracovní době strávené nad čísly, formuláři a tabulkami Ludmila pospíchala na nákup a pro dceru do družiny. Zde si obvykle vyslechla připomínky k Emilčině nedostatečné domácí přípravě. Domů se dostaly po čtvrté hodině.

Následoval kolotoč domácích prací skládajících se z úklidu, přípravy teplé večeře pro Františka, neúspěšných pokusů vychovávat nevlastní dceru, ještě marnějších snah vypudit paní Jiřinu ze stavení a večerní procházky se psy. Ta spočívala v několikakilometrovém přespolním běhu okolní krajinou včetně veleskoku přes potok Bublák. Pokud by má kamarádka dokázala ještě v této chvíli rozumně uvažovat, musela by se nutně radovat nad svým atletickým výkonem lepšícím se s každým dnem. Nakonec ji psi totálně vyčerpanou dotáhli domů. Když se jí o hodinu později podařilo dostat Emilku do postele, vysvětlit tchýni, že má ve své chalupě také televizi, a absolvovat chvilku manželského sexu, aniž by při tom usnula, považovala to za ohromný úspěch.

---

Jednoho večera o Velikonocích po jednom z Ludmiliných nedobrovolných psích dostihů mé kamarádce Emilka triumfálně oznámila, že potřebuje na druhý den do školy čtyři vyfouklá vajíčka. 

Ludmila vlezla do úzké spíže. Vajec zde byla plná ošatka. „To sis na to nemohla vzpomenout dřív?“ houkla podrážděně do prostoru před sebou, aniž by očekávala smysluplnou odpověď.

„Ne,“ odtušila Emilka moudře za jejími zády.

„To ses jí nepodívala do žákovské knížky?“ ozvala se od kuchyňského stolu paní Jiřina.

„Má tady taky otce,“ zvýšila Ludmila hlas a opatrně položila vybraná vajíčka na linku vedle dřezu.

„Co?“ křikl František z obývacího pokoje od hrající televize.

„Nic,“ odsekla a chvějící se rukou udělala špičkou nože do jednoho z vajec dírku.

Tchýně zabubnovala tlustými prsty o desku stolu: „Nedělají se kraslice z bílých?“

„Jo!“ vypískla Emilka. „Máme mít bílý!“

„Nemůžu sloužit,“ pokrčila rameny Ludmila a foukla vší silou do dírky. Nic. Unaveně si přejela rukou po čele, načež jí došlo, že zapomněla udělat otvor i na opačné straně vejce.

„Ale já chci bílý!“ pištěla její dcera dál umanutě. „Tyhle hnědý do školy nevezmu!“

Ludmila zavřela oči a znovu foukla do vajíčka. Tvář jí zčervenala námahou, ale vytekla jen loužička vazkého bílku.

„U slepic nějaká bílá budou,“ nedala se odbýt paní Jiřina. „Viď, Fando?“

„Co?“ zaznělo z obývacího pokoje.

Ludmilu rozbolela hlava. Cítila, jak jí povolují nervy: „Teď za tmy do kurníku nepůjdu!“ Opět foukla do vajíčka, až jí na spáncích naběhly žíly. Konečně. Obsah vejce vyletěl do výlevky. Zatočila se jí hlava.

„Takhle plýtvat,“ zabručela tchýně. „Já snad do toho kurníku dojdu sama,“ dodala s demonstrativní výhružkou.

Ludmila k ní obrátila. Paní Jiřinu viděla již značně rozmazaně. „Jděte třeba do prdele, maminko,“ řekla má přítelkyně těsně předtím, než omdlela.

---

Těch pár dní, jež Ludmila proležela v nemocnici s otřesem mozku, který si přivodila pádem na kuchyňskou linku, si náramně užila. Domů se vrátila odpočatá a rozhodnutá kategoricky změnit chod své domácnosti. Svému muži důrazně naznačila, že nebudou teplé večeře, pokud se i on nebude podílet na výchově své dcery. Tchýni zakázala návštěvy v ranních a večerních hodinách. Venčení psů omezila pouze na skok přes potok Bublák. 

A zasadila do truhlíků na oknech muškáty.


 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá jarní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.4. až 30.6.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Utajené nákupy

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý trpíme nějakou tou úchylkou. Ovšem možná díky těm úchylkám je náš život pestřejší a dokonce může upevňovat...

Téma: Rodina

Babka šetřilka

Dana Beňaková, věk: 59 let

Přečíst

Šetrnost je jistě vlastnost víc než chvályhodná. Ale chtít druhým vnucovat věci, které už mají své dávno odslouženo, byť...

Téma: Rodina

Prostě mu najdeš jiného tátu

Vladimíra Čechová, věk: 39 let

Přečíst

Dá se zapomenout na slova vyřčená v hádce? Je lepší vědět nebo zapomenout? Kdy ještě stojí za to bojovat a kdy je lepší se otočit...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing