Home Fejetony
2018
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2018
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2018
Archív fejetonů
2013 - 2018

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2013, Kolo: jarní, Téma: Muži

Lásky vyznání

Michaela Přibová, věk: 55 let

Vyznání lásky. Ve všech věkových kategoriích, v různém jazyce. Různí lidé. Je vůbec upřímné? Nebo jen hezkými slovy zastíráme něco špatného? Věřit mu či nevěřit?

„Petr říkal, že má Blanku rád. Že ji miluje.“
„To říkat může, ale nemusí to být pravda.“
„Ale babičko, proč by to říkal, kdyby to nebyla pravda?“
„Ále, řeč se mluví, pivo se pije. Nesmíš všemu věřit, co se říká. “
Snažila se mně babička poučit. Ale já, coby citlivá dívka ve svých nácti letech, nechtěla věřit zkušené, jak se babička ráda nazývala. Mé námitky odstřelovala větami typu: “To víš, život je těžký. Věř mi, já už něco viděla.“ Babička byla skálopevně přesvědčená, že pěkná slova oblékají zlé skutky. Že by vyznání lásky nebylo upřímné? Ne, tomu jsem nevěřila a nevěřím dodnes. Nechci věřit, že není. Od první chvíle, kdy jsem slyšela vyznání lásky jsem mu věřila. Bylo krásné, něžné a romantické. Kdy to vlastně bylo? Na křídlech něžnosti přiletělo rovnou do školky. Jmenoval se Jirka. Bylo mu 5 let a byl sirotek. Napůl. Měl jen tatínka a dědečka. Dědeček si ho každé odpoledne vyzvedával ze školky. A pokaždé se šel zeptat paní učitelky, jestli Jirka nezlobil. Jestli byl hodný. Nebyl nikdy. Byl to největší rošťák ze třídy. Když dědeček slyšel zápornou odpověď, všichni jsme věděli, že doma bude výprask. Jednoho dne jako obvykle dědeček chtěl položit stále stejnou otázku paní učitelce.  Já se sestrou dvojčetem jsme paní učitelku předběhly, využily jsme její náhlé nepřítomnosti a na dědečka volaly. Byl hodný Jirka, byl! Dědeček se rozzářil, vzal Jirku, který právě přiběhl se svými věcmi za dědečkem, za ruku a spokojeně vedl Jirku domů. Druhý den ráno přišel Jirka ke mně a povídá:“Vy jste říkaly, že jsem byl hodný? Michalky, já vás mám rád.“ Takto romanticky a vděčně mně a sestře vyznal lásku. Jak lahodně mi znělo v uších ono upřímné vyznání lásky. U srdce mi hřál pocit, že žádný výprask neztlumil jeho bouřlivý temperament. Toto vyznání, vlastně první, položilo první cihličku mé víry v upřímnost a pravdivost. Ani babička ani můj kamarád Bruno mi důvěru nezbourali.
„Říkat může co chce. Já ti taky řeknu co chceš slyšet. Řekni mi co chceš a já ti to budu povídat. Já jsem měl kdysi čtyři ženy najednou a všem jsem denně říkal, že je mám rád.“
Takto se prezentoval můj italský kamarád. Takový vlk v rouše beránčím. Pohoršeně jsem si ho změřila, do očí zapíchla nesouhlas a pomyslela si, že má ústa a srdce daleko od sebe. A také, jak se říká, na srdci jed a na ústech med. Avšak, jak jsem již podotkla, stále věřím lásky vyznání.  
Věřím zpěvákovi, který se vyznává z lásky ke své dívce. Když Beatles zpívali Michelle my bel, they´re some words, they go together well, my Michelle. I love you, I love you, I love you. That ´s all I want to say.  Bylo mně jako by zpěvák zpíval mně, že vše co chce říct je, že mě miluje.
Přiznejme si milé dámy, když Gainsburg zpíval, vlastně šeptal Je t´aime, no nenapadlo vás, že takhle hezky to může říkat i vám? A určitě jste neváhaly, zda je upřímné či ne, že? A co třeba Ramazzoti, když svým charismatickým hlasem volá Ti amo? No, není to nádhera? Jedno přísloví říká, že láska a perly se těžko poznají, zda jsou pravé či ne.
Vezměme si třeba příklady z literatury. Nejznámější lásky vyznání Julie na balkóně či její zoufalé „milovat musím svého nepřítele.“ Stejně tak Romeovo vyznání. O tom snad nikdo nepochybuje. A najde-li se třeba někdo nevěřící, pak ho jistě přesvědčí smutný konec obou milenců. To jsme zabloudili do Verony a co takhle do Ruska? Věříme Anně Karenině její vyznání k Vronskému a naopak jeho k Anně?  A co teprve Tatjana, který píše milostný dopis Oněginovi?
Těžko říct, které vyznání je nejkrásnější. Zda české Miluji tě, Ich liebe dich, Je t´aime či I love you. Všechny jsou libozvučné a krásné od milujícího partnera či partnerky. Všechny nás pozvednou do výšin, ze kterých se jen neradi vracíme. To jenom my lidé jsme plni pochybností. Když řeknu svým psům, já tě mám moc ráda a jednoho po druhém pohladím, oba dva okamžitě vrtí ocásky. Věří. Ani je nenapadne váhat nebo si myslet pravý opak.
Mami, ty jsi moje nejlepší kamarádka. Řekla mně kdysi moje pětiletá dcera a já jsem se všech známých chlubila tímto krásným vyznáním lásky. Vážené dámy, věřte spolu se mnou v pravdivost a upřímnost lásky vyznání. A nejen vy dámy, ale i pánové. Muži přece nejsou jen „Nevěřící Tomášové“, ne? Co říkáte, pánové? Počkejte! Já bych vám chtěla něco říci. Poslouchejte! Mám vás ráda! Ano, miluji vás!    
 
                
     


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2018, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Erotika

Erotické prádlo aneb přece nebudeš TAKOVÁ

Lucie Jeřábková, věk: 48 let

Přečíst

Každá z nás někdy touží po erotickém prádle, chceme překvapit svého partnera a zvednout si vlastní sebevědomí. Někdy se nám to povede,...

Téma: Zaměstnání

Vždy perfektně upravená

Lenka Staníčková, věk: 27 let

Přečíst

Šaty dělaj člověka. Upravená, neupravená, oblečená, neoblečená. O tom, co se Vám může přihodit v práci a jak se některé věci můžou...

Téma: Kamarádky

Zlatá česká klasika

Lenka Staníčková, věk: 27 let

Přečíst

O tom jak může vypadat klasická česká dovolená s přáteli na kolech. Šumava projetá křížem krážem, ušlapané nožičky a otlačený...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing