Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Móda, nákupy, záliby
LAPAČ SNŮ
Dagmar Stonová, věk: 57 let
Představte si, že spíte a nad hlavou vám visí lapač snů. Uprostřed onoho lapače je fotografie - podobizna apačského bojovníka. Najednou ten apačský bojovník obživne a sestoupí k vašemu loži. Pravda nebo lež? Kdoví. Zkuste si nějaký lapač snů koupit a sami uvidíte. Anebo ... blíží se vánoce, třeba vám někdo lapač snů daruje pod stromeček.
LAPAČ SNŮ
Byly doby, kdy jsem neměla ponětí o tom, že existuje nějaký lapač snů. Ostatně ono je toho jistě víc, o čem asi nemám ponětí a nejen já. Potom nadešel den, kdy jsem se o lapači snů dozvěděla.
Je o mně známo, že ráda čtu. Mám sice svou oblíbenou literaturu - klasiky, životopisy, detektivky, historii, ale občas mezi ně šoupnu nějakou tu lehkou četbu pro ženy, jen tak pro zábavu či odpočinek. Ačkoliv si čas od času přečtu něco takového lehčího, i přesto si vybírám, nečtu cokoliv.
Obsah této literatury je většinou známý - láska, překážky či nedorozumění a happy end. Takového čtiva je dost a dost. Já si vybírám jen ty, které nejsou přehnaně "přeslazené" a odpovídají realitě. Tedy musím mít pocit, že třeba takový příběh by se relativně mohl odehrát i ve skutečnosti. Pokud je příběh neslučitelný s realitou, tak mě nebaví.
Tak jsem si také občas přečetla románek z jedné knižní řady, docela zajímavé čtení o vztazích, lásce s trochou erotiky. Románky se četly skvěle a člověk při nich mohl také relaxovat. Všechny, které jsem z oné knižní řady přečetla odpovídaly realitě.
Jednoho dne jsem kráčela kolem antikvariátu a zašla jsem se podívat, co je nového. Toho "památného" dne jsem si odtamtud odnášela další tři kousky ženského čtiva. První dva ... jako obvykle ... dobrý. Ten třetí ... ouha!
Četla jsem a říkala si: "To čtu sci-fi? Co je to za blbost? Mám číst dál?" No ano, četla jsem dál, jelikož jsem se domnívala, že se to nějak pragmaticky začne vysvětlovat. Nezačalo. Ba co víc, bylo to horší a neuvěřitelnější.
Hlavní hrdinka si totiž jako suvenýr pořídila lapač snů, který podle pověry dokáže proměnit sny ve skutečnost. Pravdivější ale je, že se říká, že lapač snů vás chrání před zlými sny. Tomu druhému bych mohla věřit, tomu prvnímu ani náhodou.
A jaké bylo překvapení hlavní hrdinky, když se jí hned první noc zdálo o apačském bojovníku... a když se tento muž skutečně zjevil v její ložnici ... a k tomu všemu byl ještě hezký, hodný a sympatický. Jak úžasné! A jak nesmyslné! A tomu mám věřit? Jé, milé dámy, kdyby tomu tak bylo, jak jednoduše bychom nacházely vhodné muže. A lapače snů? Z toho by se zajisté stalo nedostatkové zboží.
A protože jsem již byla v polovině té "úžasné" knihy, tak jsem se rozhodla dočíst ji. Třeba až na konci se vše rozumně vysvětlí. Mýlka. Nevysvětlilo. Zakončení bylo ještě více neskutečné. "Čuměla jsem jak ta Alenka v říši divů."
Nicméně jedno pozitivum to na mě mělo. Poznala jsem lapač snů a chtěla jsem znát více informací. Ne proto, že bych si snad myslela, že mně to také přičaruje chlapa, to opravdu ne. Jen jsem chtěla vědět, jak na něj ona spisovatelka přišla. A tak jsem zjistila, že je spousta druhů lapačů snů a jako dekorace vypadají báječně. K tomu jsem se ještě dočetla, že když ho máte zavěšený nad postelí nad vaší hlavou, tak prý zklidňuje a nezdají se vám ošklivé sny. Tak tomu jsem trochu chtěla věřit a po zmíněném lapači zatoužila.
Přání se mi splnilo na vánoce. Dcera mi pod stromeček jeden takový větší koupila. Vypadal krásně, z hnědé a smetanové kůže, jemná indiánská pera, krásně upletený a uprostřed ... tak to už nebylo krásný, to bylo hnusný. Uprostřed byla barevná fotografie apačského bojovníka, který byl starý a děsně ošklivý, a k tomu všemu se hrozně mračil. Bože, to byla tak hnusná mužská podobizna. A toho si mám pověsit nad postel?
Nejenže byl ten bojovník hnusný a mračil se, on měl ještě takový nenávistný pohled, šel z něj strach. Asi věděl, že se mi ani za mák nelíbí. Nebo mne snad vnímal a slyšel, jak je hnusný? Ať tak či tak, bylo jasný, že mne nenávidí a já jeho. Zcela jasný.
Mírně jsem se dcery zeptala, proč tam je ehm ... ta hnusná fotka. Prý jim to na vánočních trzích vnutil nějaký starý indián, až na tu fotku, byl lapač hezký, tak ho vzali. Komu se chtěl ten starý indián pomstít? Pomyslela jsem si. Nedalo se nic dělat, byl to vánoční dárek od dcery, tak jsem si tedy toho hnusáka pověsila nad postel. V duchu jsem se jen modlila, aby se mi nestalo to, co té hlavní hrdince. Brr, jestli ta příšera v noci sestoupí k mému loži, určitě mě zavraždí. Ha, ještě že na ty blbiny nevěřím.
Pár dnů se nedělo nic, nic se mi také nezdálo. Oj, že by to opravdu zahánělo ty zlé sny? Chyba lávky. Nezahánělo. Ten hnusák mne nejspíš jen zkoumal a přemýšlel, co mi vyvede.
Začaly se mi zdát příšerně příšerné sny. Potom se mi začalo nedařit v soukromém životě. A když se mi k tomu zhoršilo i zdraví, řekla jsem si: "A dost!" Lapač snů s hnusákem půjde pryč. Sundala jsem ho a vrátila dceři. Od té doby se začalo vše postupně spravovat a bylo mi lépe.
Dceři bylo líto lapač vyhodit, tak ho pověsila nad postel svému příteli. Za pár dnů, začal její přítel trpět nočními můrami. A tak lapač snů šel pryč z domu. Od té doby vážně nevím, co si o lapačích snů myslet. Jsou jen okrasou nebo mají i svou moc? Nějakou moc mít budou, ale chlap z nich asi nevyleze. Možná působilo nějaké zaklínadlo? Kdoví.
Stejně bych lapač snů zase chtěla a možná si ho koupím letos na vánoce. Já sama si ho koupím. A vyberu si takový, co se mi bude líbit. Žádný hnusák indián! Jó, třeba tam bude foto románového hrdiny pana Darcyho, který žil před 200 lety. Ten pak klidně může z toho lapače v noci sestoupit, já budu jen ráda.
