Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: letní, Téma: Kamarádky
Pohádka o Popele a jiné bludy
Kopsová Štěpánka, věk: 29 let
Přála bych si někdy žít v pohádce, mít šťastný život, prince na bílém koni a prohánět se občas v kočáru po loukách. Zpátky nohama na zem, čočku nepřebírám, princ se někde fláká a čarodějnice je krásnější než já.
Pohádka o Popele a jiné bludy.
Trochu se vrátím do dětství, kdy jsem odpovídala na otázky mamince, babičkám a tetičkám a já nevím komu ještě, čím chci být až budu velká.
Tak za prvé, co tím myslely velká? Jako dospělá nebo velká, jako silná, krásná, sebevědomá žena (pozn.: zdrobnělina pro slonici)?
A za druhé, jak to, že mi nikdo neřekl, že když chci být Popelkou až budu velká, tak se nebudu v žádném případě hrabat v čočce a hrachu a ani nebudu čekat na prince na bílém koni, který mi přijede vrátit papuči až budu od něj brzy ráno utíkat!
Proč mi nikdo neřekl, že budu chudá, nebudu mít před výplatou co do pusy a princ se bude někde flákat a hledat ptáčka v hnízdečku?!
Ještě, že jsem nechtěla být Sněhurkou, možná bych teď někde mrzla pod mostem se sedmi ,,trpajzlíkama" .
Až já budu někdy číst pohádky svým dětem, tak rozhodně nebudu zakončovat pohádku tím, že žili spolu šťastni až do smrti, už stačí ty lži jako je Ježíšek nebo že děti nosí čáp, než si začnou všímat, že čáp se válí jen po komínech.
Až do včerejšího dne jsem si na toto nevzpomněla, že jsem vlastně jako malá chtěla být Popelkou, dokud jsem nepotkala jednu svoji sokyni z minulosti.
Já vím, že by žena měla být upravena, i když jde jen se smetím, ale jsou dny, kdy na to prostě nemáte náladu, se neustále ,,šňořit".
No ovšem do té doby, dokud nepotkáte někoho, koho opravdu z hluboké duše nemáte rádi a někoho, kdo vám většinu dětství a puberty dával najevo, jak je dokonalý a vy ta šmudla ušmudlaná.
To si to tak chodím v marketu, lidí ani moc nebylo, takže tam byl klid, přemýšlím, co bych měla koupit k jídlu, ale znavena připouštím návrh, že k večeři budou zbytky od oběda, nebo vůbec nic, no nakoupila jsem alespoň nějaké zásoby, aby se neřeklo.
Mířím si to k pokladně, rozhlížím se, která svítí, měla jsem na výběr dvě, ale u jedné bylo podezřele rušno, a tak si vybírám skoro prázdnou druhou pokladnu, když vyberu zatáčku, vyhnu se balíkům a zvednu hlavu, popadne mne záchvat paniky, byla tam ONA. V dokonalém, drahém a samozřejmě značkovém oblečení, s dlouhou hřívou až na zadek, kabelkou zavěšenou na předloktí a mobil v ruce, ten největší, aby bylo vidět, že na to má, poťukávala si nohama, na kterých měla boty s dvaceticentimetrovými podpatky. S protáčením panenek jsem se na ní ušklíbla, jelikož mě zahlédla a bylo mi trapné se otočit a jít pryč, ještě jsem v koutku duše doufala, že mne třeba nepozná, ale poznala, a tak jsem si říkala ,,no co, tak třeba ji život změnil a už je jiná".
Začala se ke mně hlásit a prohlížet si mě, v duchu jsem si říkala ,,ano, mám na sobě opravdu vytahané, staré kalhoty, ano opravdu nemám umyté vlasy, ano opravdu jsem si dovolila vyjít ven skoro nenamalovaná, ano opravdu ty kruhy pod očima nejsou z maskérny a ano jsem stále tlustá". Snad vyslyšela mé odpovědi, ale podle pohledu a zvednutého koutku rtu se domnívám, že moc neposlouchala.
Nejlepší byl moment, když jsem vylezla z marketu a ona se začala chlubit, jak je její partner architekt a jak se mají dobře a že ani nemusí vlastně pracovat. Koupili si chatu nedaleko města a prohání se v tom nejluxusnějším BMW. Divím se, že jsem si to zapamatovala, protože já slyšela jen blá,blá,blá,blá.
Když se k ní přidal její partner, se kterým mne nezapomněla seznámit, potom co jsem si sebrala bradu ze země, jsem nadhodila lehký vtip, kterému jsme se zasmáli, ale ONA to absolutně nepochopila a absolutně s vážnou tváří se zeptala ,,ty jó, fákt jó?".
V ten moment jsem si uvědomila, že sice nejsem princezna s inteligencí nadprůměrného IQ, ale díky bohu, že jsem alespoň na nějaké úrovni a rodiče mne vychovali k tomu, že i skromnost a pokora je určité bohatství. A že vlastně ani není co závidět a raději budu šmudla ušmudlaná, než krásná, bohatá, ale úplně pitomá.
A co na závěr? Hubený budou studený, tlustý budou hubený, nebo tak nějak. Vždyť člověk je bohatý tehdy, pokud je zdravý, zamilovaný a šťastný, ten zbytek buď přijde sám, nebo si to koupíme.
