Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Rodina
Rodina má být vždy na prvním místě
Sára Ferdianová, věk: 15 let
Každý z nás má rodiče,kterých si musí vážit,pojala jsem to formou fejetonu jak bylo zadáno. Děkuju za každé přečtení a ohlas.
Rodina má být vždy na prvním místě
Ze začátku si položme otázku: Co byste dělali nebýt vaši matky a otce?
Važte si toho, co máte. Tohle má být fejeton, ale trochu úvahy do toho zapojit snad neuškodí.
Když se řekne máma, každý si vybaví tu paní, která vám stele postel, dělá svačiny do školy, pomáhá s domácími úkoly, nebo vaří skvělé jídlo. Řekla bych, že starším náctiletým to může lézt na nervy. Na nervy to, že jim matka pořád lítá před nosem a chodí za zadkem, kam jen vkročíte. Ale nesmíte to mít za zlé. Jen se o vás bojí a má vás ráda. I když si myslíte, že to myslí zle, nemyslí. Napadlo vás někdy jen tak za mámou přijít obejmout ji a říct ji že ji máte rádi? Nebo jen sedíte u mobilu či počítače a čekáte, kdy vás máma zavolá na oběd?
Pro mě je máma prostě skvělá ženská. I když ji občas hodně štvu a jsem drzá i přesto mi stále věří. Pro mě je to taková nejlepší kamarádka, které můžu cokoliv říct. Nemrhejte časem u telefonu, ten vám mámu nenahradí. Položte telefon a jděte za ní. Popovídejte si s ní. Taky jsem byla jeden z vás. Taky jsem seděla jen za mobilem. Žiju s mámou sama a ona tráví čas jen tím, že vaří, uklízí a stará se. Mezitím, co já seděla a nic nedělala. Jednou jsem díky kamarádky vstala a popovídala si s ní. Jsem za to vděčná. Je mi 15. let a můžu říct, že jsem ráda za to, jak mě vychovala. Neplýtvejte čas tím, co děláte a běžte za svou mámou. Měli byste ji být vděční. Je mi 15. let a i přesto na můj věk mám své podmínky. Musím být v 5. hodin doma, denně uklízet a učit se. Občas mě to štve, že kamarádi mohou být venku dlouho a já ne. Ale nemám jí to za zlé. Vím, že se o mě bojí a já ji chápu. Pořád mi říká ‚‘‘Uč se, abys nedopadla jako já za šicím strojem.‘‘ Občas se tomu zasměje. Dělám obchodní akademii a to není nic lehkého.
Teď přejdeme k tátovi. Když se řekne naopak slovo otec, koho si vybavíte? Upřímně mě nic nenapadá. Možná si vybavím jen toho chlapa, co mě stvořil. Zní to trošku vtipně, ale je to tak. Táta se jen válí na gauči s nohama na stole, nebo ne?
Někdy mi přijde, že v rodičovství jsou otcové mírnější než matky. Proč? Aby si otec dceru či syna získal na svoji stranu? Nevím, nevím.
Pointa tohohle slohu?
Važte si svých rodičů, pomáhejte jim, respektujte je. Nemrhejte časem, a travte s nimi čas, nikdy nevíte, kdy se ten čas zastaví a přijdete o ně. Vlastně říká se ‚‘‘Člověk si uvědomí, až když to ztratí‘‘ Tohle přísloví nemám moc ráda. Možná kvůli toho, že mě osobně se to stalo hodně krát. Ne s rodiči, ale třeba s kamarády nebo s láskou. Je to obdivuhodné.
Nemůžete přece jen sedět, válet zadky a čekat, že vám máma nadosmrti bude prát vaše ponožky a vařit vaše oblíbené jídlo. Vstaňte a naučte se to sami. Není vám přece 5!
Nebýt vašeho otce, který vás stvořil a nebýt vaši matky, která vytrpěla tolik bolesti při porodu, tak tady dnes nejste! Tak si toho važte a dokažte jim, že je máte rádi.
