Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: letní, Téma: Rodina
Tajemná žena
Dagmar Stonová, věk: 57 let
Již mnohokrát jsem se seznámila s lidmi, kteří měli o mně určité představy. Jakmile se se mnou blíže seznámili, zjistili, že ty jejich představy byly zcela mylné. Někteří byli překvapeni mile, jiní nemile, tak už to chodívá. Mezi představou a skutečností může i propastný rozdíl.
Možná mám jenom já tu smůlu, že mne tak velmi často lidé považuji za někoho jiného než doopravdy jsem a převážně mužské pokolení. Snad je to tím, že na pohled vypadám jako taková milá neškodná ženská, ale uvnitř - uvnitř své duše mám spoustu různých podob. Kromě tohoto mám v sobě také jistou dávku hereckého talentu, což jsem již párkrát využila ve svém životě a v minulosti také před kamerou a na divadelních prknech - bohužel v žádné hlavní či významné roli.
Jak se to přihodí, že jeden člověk jako já může mít tolik tváří? Kde se to ve mně vzalo? V mladých letech jsem byla jiná, samozřejmě ne tak úplně jiná, ale přesto - jiná. Aby vás to nemýlilo, nejsem žádný Jekyll & Hyde, pouze se na mně hned nepozná, čeho všeho jsem schopná, anebo co všechno dokážu, prostě jaký člověk doopravdy jsem.
Naučit se žít na tomto světě dá velkou práci, nic není jednoduché, ovšem na druhou stranu, všechno zase není složité. Pokud má člověk zkušenosti a naučí se přemýšlet a správně uvažovat, může svůj život zvládat celkem s přehledem a úspěšně. I když ani tak se občas nevyhneme různým krkolomným pádům, což je zcela normální a pomáhá nám to posunout se dál. Odtud zajisté pramení i mé schopnosti, že po letitých zkušenostech a mnohých životních výhrách a prohrách se dokáži vyznat v lidech a ve svém životě. Umím si poradit v nečekaných situacích, které mě zastihnou nepřipravenou, vím koho si pustit či nepustit blíže k sobě. Snažím se zůstat tajemná a otevřít se teprve tomu, koho blíž poznám a kdo je toho hoden. Nespěchám. Zkoumat se má jistě a pomalu.
Ačkoliv já sama znám různá zákoutí své povahy, nehodlám je nikomu prozrazovat. Proč také? Sama sobě bych tím uškodila. Jako každý jiný člověk této planety, tak i já se dostávám do všelijakých životních situací, které musím řešit či se s nimi nějakým způsobem vyrovnat, někdy je nutné použít určitou taktiku na vyřešení situace či dosáhnutí svého cíle. Jsem v jádru dobrý a spravedlivý člověk, vím na co mám či nemám, nepletu se tam, kde nepatřím, ale umím se prodrat tam, kde je i mé místo, mám své zbraně k obraně, ( neobávejte se, nemyslím tím samopal či podobné střelivo ), umím nastavit své lokty, když je to potřeba, ale umím se i poklonit člověku nebo lidem, kteří jsou toho hodni, anebo jsou lepší než já.
Domnívám se, že z poznání sama sebe a pochopení mého "vlastního já" zcela zřetelně vychází, že jsem ženou, která má své hodnoty a která zná svá povahová zákoutí, své špatné i dobré stránky a je si vědoma své síly, kterou používá ve správnou chvíli a na správném místě. Žena, která jde svou cestou, ale ne přes mrtvoly. Lehce by se mohlo stát, že tou mrtvolou by mohla být i ona sama. Žena. která neprozradí víc než musí. Žena, která si svá tajemství nechává pro sebe či nejbližší. Žena, která ... Tajemná žena.
V závěru si dovolím poznamenat, že i mne zajímají povahové rysy mých bližních, přátel, ale i zcela cizích lidí. Neptám se jich: "Jací jste?" či "Jaké jsou vaše dobré a špatné povahové stránky?" Prostě se neptám, ale pátrám, ( samozřejmě že ne jako Sherlock Holmes nebo Hercule Poirot ), pouze svým citem a instinktem. Zkoumám a zjišťuji, zda je to člověk blízký mému srdci, člověk hodný důvěry či přátelství, člověk, kterého toužím mít ve své blízkosti či nikoli. Mohu se splést? Mohu. Takový je život, taková je realita. Takoví jsme my, lidé. A taková je i každá tajemná žena, která má však něco navíc. Nikdy se nevzdává a objeví se i tam, kde ji nikdo nečeká, ale ona ví, že tam patří.
