Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: letní, Téma: Kamarádky
Krkonošský Modrý dol v letošním létě
Jana Kořánová, věk: 71 let
Jak jsme každý jiný, jiná osobnost a jedinečný a záleží na tom, jak nás život poznamenal, jaká jsme osobnost, jak žijeme, jak jsme spokojeni sami se sebou.
Krkonošský Modrý dol, neboli krásné krkonošské údolí s pohledem na Obří Důl a nejvyšší Českou horu- Sněžku.
Krkonošský Modrý dol je krásné místo Krkonoš a jedno z nejhezčích míst v naší republice, tak jestli jste tam nebyli, tak doporučuji! Čistý vzduch, průzračná voda v potoku a úžasný klid, vhodné jak pro sportovce, tak pro odpočívající. Byla jsem tam s kamarádkami : Lidkou, inteligentní úřednicí, Aničkou, švadlenkou z dvojčat, Jitkou, bezdětnou profesorkou, ač dvakrát vdanou, tak se chovající tak trochu, jako „stará panna" a pak s milou, velmi tolerantní Zdenou a ještě se špičkovou sportovkyní, lyžařkou - sjezdařkou, Jarkou. Co kamarádka, tak jiná osobnost.
Jarka , sportovkyně , je i výborná zahradnice na své zahradě u Pavlíkova, u Rakovníka a je vlastně dlouholetou kamarádkou Aničky, která bydlí blízko ní, v sousední vesnici. Jarka čerstvě ovdověla a ztráta toho pravého ji velmi zasáhla. Byla sice již podruhé vdaná, ale byla to láska s velkým L. A tak často vzpomínala, jaké to bylo krásné manželství, také se sportovně založeným mužem a sem tam uronila i nějakou tu slzičku. Jarka je nejen odvážná lyžařská „bojovnice", ale i dobrá řidička. Je drobná, až hubená a samý sval a samá šlacha. Nemluvící jsem ji nikdy nezažila a z 99% je to o lyžování. Určitou dobu se to dobře poslouchalo, ale dlouhodobě by to asi nebylo ono, to by bylo únavné. Ale my jsme společně byly jen šest dní, a to ještě bylo příjemné.
Anička je též „zahradnice" a je šťastně vdaná ač často naříkající na svého pohodlného, obtloustlého muže, pobývajícího často v blízké hospůdce, když nemá doma vařeno. A těch piv, kterým zapíjí samotu, bývá často daleko víc, než by bylo jenom na žízeň. Ale zvládá to, neopije se. Umí ale doma vše opravit, nejen u jejich auta, ale i na domě a kolem domu a je celkem šikovný a láska
mezi nimi zcela „neuvadla". A tak je Anička celkem spokojená, i když na něj nadává celkem často.
Vysoká, štíhlá Zdena má druhého muže, nyní druha-přítele, již několik let, a ač méně šikovného a hypochondrického, tak jim to „klape", co pokazí, Zdena napraví on a celkem si rozumějí. On by se rád ženil, ale Zdena nechce a stále mu to rozmlouvá s tím, že jí to takto , jak to je, naprosto vyhovuje. A proč ne? Dnes je jiná doba, než doba našich babiček a i maminek.
Jitka je hodně inteligentní, ale zvláštní člověk. Dost často se dostává do sporu s někým. Je to „tvrdý" a nekompromisní člověk, který má vždy pravdu i když pravdu nemá, ale dost často ji má. Do hor nosí, ke sportovnímu oblečení, bílé, krajkové rukavičky s kanýrem. Je to provokativní člověk s potřebou se čas od času ukázat, pohádat a potvrdit si svoji pravdu. Je „strojená" a věčně se špatnou náladou. Takové lidi jistě znáte, ale není jich , zaplať Pán Bůh, moc, neboť v nadávání se vyžívají. A stále dokazují, jak jsou chytří a tím si kompenzují hendikep z toho, že nemají dítě, že o něco nenávratně přišli. Jejich partner by musel být úplný beránek, aby to s nimi vydržel. A s Jitkou nevydržel už druhý, a tak je sama. Stále ještě několik hodin vyučuje na vysoké škole a to ji uspokojuje. Vedle takové nadřazené, vysoce sebevědomé, ženy by muž mohl sotva dýchat a být úplným „beránkem", nikoli sám sebou.
Lidka je tišší osoba, alespoň zpočátku, než pozná lidi, je nevěřící a „sova", tedy ráda si přispí, a tak na snídani chodila téměř až po snídaních nás ostatních, kdy jsme my již odcházeli na cvičení , nebo se projít a to byla „chůze na čas", tedy s měřením času jsme si měřili i tep, před i po chůzi dvou km po rovině a to jsme absolvovali každý den. Samozřejmě, že to bylo dobrovolné, ale v tak krásném, čistém prostředí , kdo by neodolal? Ale Lidka odolala a nechodila. Vlastně si vzpomínám, že jsem ji nevídala ani na výletech, byla tak trochu samotářem. Hodně odpočívala a bylo to znát na její postavě. Rozpovídala se až v druhé polovině našeho společného pobytu. Jak říkala, celý život byla zaměstnaná v kanceláři a tak práce s počítačem pro ni nyní, v důchodovém věku, není žádný problém tak, jako pro nás ostatní. Vedle toho je sečtělá a kulturně zaměřená a rozpovídá se až už trochu lidi, kolem sebe, zná.
Každá z těchto pěti žen představuje jiný typ ženy, každá je svá a jedinečná, tak jak nás život utvořil. Každá představuje jiný druh ženy se svými klady i zápory, s přednostmi i nedostatky. Podle toho, jaký byl náš osud, místo, kde žijeme a jak nám štěstí v životě přálo, či nepřálo a v jakém prostředí jsme která vyrůstaly a čím jsme se živily. Ale rozuměly jsme si všechny.
Z tak krásného a klidného místa, kam zajde jen málo lidí se občas podívat, se s „těžkým" srdcem odjíždělo, ale „hřálo" nás to a slíbili jsme si všichni, že se zde za rok opět setkáme. A to nás tam celkem bylo asi třicet žen a i několik mužů, manželů.
