Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2014, Kolo: zimní, Téma: Móda, nákupy, záliby

Serepetičky

Michaela Mlíčková Jelínková, věk: 37 let

Znáte to. Znáte je. Někdo si v nich libuje, někdo je nesnáší. A já? To bych taky ráda věděla. Musím si v tom udělat pořádek.

Serepetičky

Znáte to. Znáte je.

Jedno malé dítě, práce, pes a manžel (pořadí čistě náhodné), prostě každodenní rutina, vystrnadily z mého života filosofování, přemítání, všechnu tu bezstarostnost doby studií, téměř dokonale. Filosofování  se stalo nedosažitelným luxusem. Jsou důležitější věci. Namátkou - neztvrdnout na poradě, stihnout koupit mouku, toaletní papír a novou žárovku, dojít na poštu pro doporučený dopis (už zase?!), vyzvednout dítě ze školky tak, aby nebylo poslední; aspoň občas uvařit teplou večeři, případně, pokud se zadaří, uklidit; vyměnit žárovku na chodbě - tzn. přesvědčit manžela, aby ji konečně vyměnil…A tak dále, a tak podobně. Snad každému je tedy jasné, že můj život sestává téměř výhradně z úkolů a činností zásadního významu. V mém životě není čas na serepetičky. A že to už musí být, abych se nad něčím pozastavila a začala si klást zbytečné otázky. Třeba po původu slova serepetičky.

A přesně to se mi stalo před nedávnem – přesněji při našem posledním stěhování. Stěhování je vcelku báječná záležitost. Nechápu, proč se ho lidé bojí dokonce natolik, že vstoupilo do lidové slovesnosti: Lepší jednou vyhořet než se dvakrát stěhovat. Snad to pramení ještě z dob, kdy se stěhovaly pouze dcery, které se provdaly do sousední vsi, a o stěhovacích firmách jaktěživ nikdo neslyšel. Svou nevyhnutelností mě osobně stěhování donutí k jinak nedosažitelným výkonům: je to něco jako generální úklid na druhou, inventura dosavadního života a hlavně – příležitost zbavit se nahromaděných zbytečností.

Například serepetiček. No řekněte, není to krásné slovo? Takové roztomilé, plné energie, z úst vystřelí jako pět něžných granátků: Se-re-pe-tič-ky! Ale počkejte…ehm…ty první dvě slabiky na začátku…nezní to jako ono neslušné slovo, které lidé raději vytečkovávají i v nejdivočejších internetových diskuzích, aby je redakce nesmazala?

Ano. Je to tak. A není to náhoda. V tom názvu jsou vtěleny zkušenosti mnoha generací, a já s nimi hluboce souzním. Serepetičky jsou možná roztomilé, zvukomalebné a trochu záhadné, ovšem při stěhování se stávají…jak to jen říci, a neurazit přitom váš jemnocit…Tak raději po americku:  stávají  se výzvou. Když jsem se skřípějícími zuby plnila serepetičkami třetí stěhovací krabici, cítila jsem, že to slovo má svůj základ v činnosti, kterou občas musíme provozovat každý. Každá z nich mě tak trochu…ehm…serepetičky mínus petičky.
Co se týče druhé části onoho slova, napadlo mě, že bude pocházet nejspíše z francouzštiny, kde petit znamená malý. Všechny ty věcičky, které mě při balení tolik ehm, byly tak roztomile a proklatě maličké. A také křehké, takže každou druhou bylo třeba pečlivě zabalit.

V pauze mezi třetí a čtvrtou krabicí serepetiček jsem se rozhodla dopřát si oddychovou poradu se strýčkem Googlem – tím naším společným strýčkem, co (na nás) všechno ví. Ukázalo se, že serepetičky nevrtají hlavou jen mně. Na jednom jazykovém fóru se rozvinula debata, z níž vyplynulo, že to kouzelné slůvko, které bez ostychu používáme  v běžné řeči, má skutečně svůj původ ve výrazu v dobré společnosti jinak nepřípustném. Petičky pak jistý online jazykový guru označil za zkomoleninu slova patičky. Já si tedy i nadále myslím, že může klidně jít o jednoho z potomků francouzštiny, kterých je v češtině celkem dost, ale přít se o to nehodlám. Stačí mi ono oficiální online potvrzení, s nímž mohu souznít a které jaksi ospravedlňuje moji frustraci ze serepetiček: že se jedná zcela nepochybně o něco drobného, roztomilého, ale také drobet otravného, co při běžném provozu přinejmenším ztěžuje utírání prachu a při stěhování přivede člověka na pokraj šílenství.

Strýček Google mi také ukázal, že existuje přímo server serepeticky. Nehledejte v tom, prosím, kousavost, ale opravdu mě nepřekvapilo, že server na své titulní stránce smutně sděluje, že  pravděpodobně bude muset z provozních důvodů končit. Serepetičky na nás totiž číhají všude možně, zejména na dovolených, a otevírat s nimi specializovaný server je přinejmenším riskantní. Možná se teď ptáte – a proč se, nána hloupá, prostě serepetiček nezbaví? Nevyhodí, neudělá s nimi rychlý proces, jak se říká? Máte samozřejmě pravdu a já mohu nabídnout jen dvojí chabou omluvu.

Za prvé: serepetičky jsou prokazatelně dědičné, a zejména serepetičky cestovatelské. Moji rodiče mají celou takovou serepetičkovou vitrínu. Soška slona od pyramid, pouštní růže ze Sahary, miniaturní kopie amfiteátru z naší první dovolené na Krétě; ebenová, trochu děsivá maska z tátovy služební cesty do Keni, korálky z čínských perel od známých, abstraktní malůvka od domorodců z Austrálie – dar od máminy jedné kamarádky, vějíř z Thajska – dar od máminy druhé kamarádky…Všechny tyhle věci mě jako dospívající fascinovaly. Voněly dálkami a přátelstvím. I proto jsem byla trochu zklamaná, když jsem ve tváři rodičů zaznamenala rozpaky ve chvíli, když jsem jim začala vozit serepetičky já ze svých cest. Třeba tu rozkošnou porcelánovou opičku se zahnutým ocáskem až z dalekého z Japonska, nebo typickou kachličku od Gaudího z parku Guell v Barceloně. Jak jsem tehdy zamáčkla slzu, že rodiče nejásají, a jak dobře je chápu dnes! Inu, zkušenost je nepřenosná, neříká se nadarmo. Teprve teď, když moje vlastní serepetičková vitrína přetéká, jako přetékala tehdy jejich, omdlévám s každý další věnovanou serepetičkou, neboť se stává reálným technickým problémem, nastolujíc nerudovskou otázku: Kam s ní?

Za druhé: serepetičky jsou zákeřné. Pracují totiž s emocemi. Umějí udeřit na slabou strunu. Rozezní vzpomínky tak, že mohu držet ruku nad košem - a už je honem vracím do vitríny. Nefunkční, avšak starožitný svícínek po babičce, uschlá myrta z naší svatby, seschlá kytička provensálské levandule ze svatební cesty, dalekohled po dědečkovi, prstýnek za pár kaček od mého prvního kluka, přetržený náramek z laponské břízy z výletu za polární kruh, zrcátko s obrázkem Eiffelovky z první služební cesty, vytržený zub mé milované, nyní již nežijící fenky, v krabičce od sirek…Ano, to vše najdete v mém vetešnictví.  Království serepetiček.

Někdy se ale přece najde důvod pro rázný postup proti některé serepetičce, a to se mi pak uleví: tenhle řetízek mi dal pěkný lotr, tyhle zrezivělé hodinky od pratety se už opravdu nerozejdou, tyhle relaxační míčky od bývalých kolegů jsem opravdu pět let nepoužila, tahle záložka do knihy od kamarádky se skutečně rozpadá…

Jenže je tu problém. A totiž že je mám vlastně ráda, tyhle serepetičky. Small is beautiful. A tak mám obavu, že budu skřípat zuby i při dalším stěhování. Nezbývá než doufat, že to dotáhnu jen na dvě bedny.

I když – včera jsem si všimla, že v obchodě s dárky na rohu měli tááák roztomilou vázičku… A navíc ve slevě…!


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá letní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.7. až 30.9.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Malý příběh o lásce

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Láska by měla být hlavně radost. Jakmile ji cítíme víc jako trápení, je lepší to v sobě uzavřít. Navrátit do života...

Téma: Muži

Malovat či nemalovat?

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Taková těměř hamletovská otázka. Jak reagovat na ono mužské přání, že byste se mu líbila víc nenamalovaná. Já jsem si své...

Téma: Zaměstnání

Denní sprcha

Kateřina Horová, věk: 26 let

Přečíst

Čas nebezpečně tiká, odbíjí a my rosteme s našimi vzpomínkami - dokážeme se vůbec někdy správně rozhodnout a proč?

...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing