Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: zimní, Téma: Zaměstnání
Městská hromadná doprava
Dagmar Tomášková, věk: 55 let
Městská hromadná doprava Městskou hromadnou dopravou jezdím velmi zřídka. Nejraději chodím všude pěšky, zdolání několika málo kilometrů pro mě není žádný velký problém. Jenomže...
Nedávno mě pozlobily záda. Bolely, potvory, tak, že čtyřicet minut chůze do zaměstnání jsem si nelajzla ani omylem. Navíc stále sněžilo a mrzlo. Tím pádem jsem nezvolila ani cestu autem. Ještě někde zůstanu trčet v zácpě...říkala jsem si, to není nic pro moje nervy. Autobus byla tím pádem jasná volba. Má zastávku kousek od našeho domu a za dvacet minut mě doveze až k firmě.
Protože jsem měla ten den pracovní dobu od osmé hodiny ranní, nastupovala jsem do onoho prostředku v půl osmé, kdy byl autobus plný školáků a středoškoláků, což jsem samozřejmě jen odhadovala. Mám totiž pocit, že věk dětí dnešní doby není příliš rozpoznatelný. Alespoň já s tím mám celkem problém. Vůbec jsem ale netušila, že komunikace mezi mladými lidmi probíhá pouze formou mobilních telefonů, přesto, že sedí v dopravním prostředku přímo proti sobě. Našla jsem mezi nimi opravdu jen velmi malé procento těch, kterým by od uší nevisely šňůry, či jakési kabely napojené na jejich přístroje. Ani různé druhy pokrývek hlavy jim v tom nezabránily. Zjistila jsem, že děti mají obrovskou fantazii, jak vše perfektně propojit. Se sklopenými hlavami zručně a rychlostí blesku bušily do klávesnic svých přístrojů a předávaly si potřebné informace.
V kanceláři pracuji mnoho let, v podstatě celý svůj život, ale pohyb jejich prstů po klávesnicích mě naprosto fascinoval. Neříkám, že by spolu vůbec nekomunikovaly. Občas některé zvedlo hlavu, uznale jí pokývalo a řeklo: „HUSTÝ".
Postupně, když po skupinkách děti z autobusu vystupovaly, loučily se většinou stejnou, nebo hodně podobnou větou: „Po škole se zase připojím..."
Pochopila jsem, že jejich další komunikace bude pokračovat po vyučování, jen ne v autobusu, ale z domova.
Pokrok, kráčící stále rychleji kupředu naprosto chápu. V naší rodině máme taky každý svůj mobilní telefon. Bez něj by to v dnešní době snad ani nešlo. Počítač i internet je už ve většině domácností takovou samozřejmostí, jako byl pro nás v jisté době například barevný televizor, nebo automatická pračka. Vím, že je to přinejmenším zvláštní přirovnání, ale jsem z generace, kdy to úplně samozřejmé nebylo. Jen mě překvapilo, že i celkem malé děti komunikují pouze tímto způsobem...
