Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: jarní, Téma: Kamarádky
I zubaři musejí snídat
Slávka Frančíková, věk: 37 let
Znáte tu situaci, kdy se vám zub ozve nečekaně (třeba po večeři, kdy jste se dali dokřupava opečené topinky) a víkend přede dveřmi. Můj případ. V pátek večer mě náhle přepadla ostrá bolest v puse, vlevo nahoře...
Jako zodpovědná pacientka chodím dvakrát ročně na preventivní prohlídku dutiny ústní. I když se věnuji pečlivě dentální hygieně a o zoubky se starám s láskou, občas se přihodí, že začnou bolet. A to většinou tak čtrnáct dní po návštěvě stomatologa, kdy rentgen i prohlídka žádný kaz či jinou vadu neprokáží.
Znáte tu situaci, kdy se vám zub ozve nečekaně (třeba po večeři, kdy jste se dali dokřupava opečené topinky) a víkend přede dveřmi. Můj případ. V pátek večer mě náhle přepadla ostrá bolest v puse, vlevo nahoře. Aha, to bude sedmička. Dost namáhaná stolička ustavičným kousáním a žvýkáním. Jelikož jsem vyrostla na vsi, kde si všichni pomáhali od bolesti přírodní cestou, a babské rady se dědily z pokolení na pokolení, mám bohatou výbavu zkušeností a znalostí i z oblasti alternativní medicíny. Což v mém jazyce znamená vata s rumem za ucho, žvýkání hřebíčku a výplach pravou moravskou slivovicí. Kdyby někdo v ten den u nás zazvonil, omdlel by alkoholovými výpary hned mezi dveřmi a označil mě za malou zoufalou notoričku. S hlavu zabalenou ve vatě umáčené od tuzemáku přežvykuju hřebíček a ruka svírá hrdlo 55 % pálenky, kterou si hodlám dokončit zubní hygienu. Na chvilku pomoc zabírá. Alkohol dělá své. Pro každý případ mám v záloze krabičku Ibalginu. Když zub vystřízliví, přichází na řadu právě on. V příbalovém letáku čtu, jak léčí zánět. To je ta pravá medicína a polykám pro jistotu hned dva. Musím přežít tyhle dva dny. A tak střídavě ukládám vatu za uši (pro jistotu už za obě dvě), žvýkám antiseptický zázrak, kloktám slivku a prokládám to protizánětlivou růžovou tabletkou.
Víkend přečkám opilá a otupělá léky. V pondělí ráno vyrážím ke svému stomatologovi. V čekárně sedí dva pacienti a čekají na zavolání. Usedám, opuchlá a ospalá na židli se smíšenými pocity a strachem, co mě čeká za diagnózu. Otevřou se dveře a vychází sestřička. Rozhlédne se a zjistí, že je tam někdo navíc. V duchu přepočítává pacienty a nějak jí to nesedí. Zvedám se, abych jí usnadnila přemýšlení, a sděluji, co mám za problém. Ihned mě zve dál. Ohrazuji se tím, že rozhodně nechci předbíhat a že to zase tak nebolí (což si vymýšlím), jen abych vstup do ordinace oddálila na co nejdéle.
Nakonec přeci jen vstupuji do mučírny a zdravím svého zubního lékaře. Cosi hledá v kartách pacientů, otočí se a zeptá se, s čím přicházím. A tak začínám vyprávět a popisovat svoje potíže a alternativní léčbu.
„Když nezabíral tuzemák na vatě, hřebíček ani pálenka, naordinovala jsem si Ibalgin. A když už nepomáhal ani ten, usoudila jsem, že jste na řadě vy" a podívala jsem se na něj. Zubař se lámal smíchy v pase a sestra s ním. Není nad to začít vtipnou historkou nový týden.
Posadila jsem se do nabídnutého křesla a začala si prohlížet nástroje. Hned jsem si je vybavila všechny v mé puse. Zázračná tableta přestávala mít účinky a mně se dělalo mdlo čím dál víc. Zubař zasedl na svoji otočnou židli, nasadil si rukavice a lyžařské brýle (tak říkám i těm zubařským) a povzbudil mě k činu. Otevřít ústa do velkého Á. Pak mně do nich vložil odsávačku slin, vzal do ruky zrcátko a poklepal na zub. Málem jsem vyskočila bolestí. „Vypadá to na zánět zubního kanálku, který se musí vyčistit" zhodnotil lékař celou situaci.
Při představě endodontického ošetření jsem se potácela v mdlobách znovu. To už měl stomatolog v ruce vrtačku a ujal se své práce. Vrtal, vrtal a vrtal, dokud jej nepřerušilo mé hlasité AU. Vrtačku odložil a nahlédl do zubu. Prohodil směrem k sestře, že odvrtal až moc. A co to znamená pro mě? V podstatě jen větší lepení plombou a vyšší suma za ní. To mě uklidnilo.
Pak vzal do ruky tenké dlouhé spirály a hodlal je nacpat do čerstvě otevřených kanálků. Začala jsem se hrůzou a děsem posouvat po křesle dolu. Zubař mě uklidňovat, že pracuje rychle, bezpečně a bezbolestně. Na chvilku jsem mu uvěřila, ústa opět otevřela a nechala se ho dál šťourat v zubu. Věděli jste, že správné a pečlivé ošetření může trvat až třicet minut? Připadala jsem si jako ve středověku v prostoru sklepení, kde se mučili ti, co se provinili za velezradu nebo bratrovraždu.
Dloubání bylo zdlouhavé a druhá zubařova ruka byla nevyužitá. Proč ji také nezaměstnat! A tak požádal sestřičku, aby mu z tašky vyndala snídani. Sestřička bez okolků podala panu doktorovi namazaný chléb s máslem a šunkou. Gurmán! Při nepříjemném šťourání začal přikusovat chleba. A zapíjet ho studenou kávou, jak stačil s plnými ústy poznamenat. Z hrníčku „Nejlepší šéf na světě". Nevěřila jsem vlastním očím a zmohla se s pusou dokořán jen na něco jako „Dobou chut". Zubař se usmál, kývnutím poděkoval a s čerstvě ukouslým soustem mně sdělil, že musí doplnit energii před náročným dopolednem. Pravděpodobně očekával davy takových zoufalců, mezi něž jsem patřila i já.
Než dojedl svou porci snídaně, stačil odstranit ze zubní dřeně zánětlivý proces. Konečně měl obě ruce k dispozici a mohl bezpečně zub uzavřít provizorní plombou. Za týden na kontrolu.
Zub bolet nepřestával a tak jsem večer zašla na pohotovost, kde jsem o něj přišla. Sloužící lékařka, nynější moje stomatoložka a kamarádka po zhlédnutí snímku zkonstatovala, že musí na extrakci. Zánět byl rozšířen i na okolní dva zuby, které se naštěstí zachránit podařilo.
Večer se stal osudným pro moji sedmičku i pro mne. Z lékařky se stala nejen moje osobní stomatoložka, ale i kamarádka do nepohody, co chodí do práce již najedená. Protože i zubaři musejí přece snídat.
