Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2018, Kolo: podzimní, Téma: Móda, nákupy, záliby
Sráž(č)ka s Gruzijcem
Lenka Staníčková, věk: 27 let
Ještě, že máme kamarády, kteří nás sice zatáhnout do průseru, ale zase nás z něj vytáhnou. Není nad to okořenit si trochu dovolenou nějakým tím průserem. Přece se nebudeme normálně válet u pláže a opalovat se celý den ne?
Sráž(č)ka s Gruzijcem
Letos jsme se rozhodli jet na dovolenou za mořem do Turecka. Od známých jsme získali samé pozitivní reference, jak je v Turecku krásné moře a počasí, skvělé jídlo a tak jsme neváhali. Po našem druhém společném cestování s přáteli se již považujeme za znalé cestovatele. Rozhodli jsme se pro Alanyi a hned jsme započali plánování výletů po okolí. Zjistili jsme, že je Alanye je velice moderní vyspělé město a proto jsme se ji rozhodli prozkoumat důkladněji. První den příletu jsme si šli hned zakoupit datovou sim kartu kvůli internetu, neboť jsme všichni velmi mobilní.
Přátelé nás neustále přesvědčovali o nádherném výletu na Pamakkale, kde vytékají minerální prameny a po stékající skále vznikají usazeniny - „Bavlněný hrad". Sice je to dál, ale za to horší cesta. Šest hodin tam a šest hodin zpátky. Po předchozích dobrých zkušenostech s místními cestovními kancelářemi, kterou jsou mnohem levnější než česká cestovka, jsme se rozhodli objednat si zájezd v Alanyi. Prohlídli jsme si cestovní kanceláře kolem hotelu a do jedné jsme vešli. Byla zapadlejší, ale třeba bude levnější.
Přivítal nás sympatický usmívající se pán: „Hello, my friends!" Ukázal nám katalogy s fotkami, vysvětlil nám co všechno na výletě podnikneme a jak dlouho tam pojedeme. Během výletu máme v ceně jeden oběd a večeři. Dal nám i svou vizitku s telefonním kontaktem a webovými stránkami cestovní kanceláře. Byli jsme s jeho přístupem spokojeni. Pouze jsme mu zaplatili zálohu 50 Eur z celkových 200 Eur (částka zahrnovala 4 osoby). Napsal si název našeho hotelu s tím, že si pro nás v pondělí přijede autobus ve 3:15 ráno. Spokojeně jsme odešli.
V neděli jsme si na hotelu domluvili snídani na 3 hodinu ranní + svačinu na cestu. V pondělí budíček. Jdeme na snídani - tam na nás čekaly 2 rohlíky s máslíčkem, marmeládou, salámem a sýrem. Povím vám, žádný luxus. Vydali jsme se na recepci pro balíček na cestu, ale tam nám sdělil, že o ničem neví. Paráda, takže jedeme na celodenní výlet bez svačiny, co víc si přát.
Čekali jsme před hotelem, kde je příjemné posezení ve 3: 15 autobus nikde, ale všechny uklidňuji, že vždycky mají autobusy zpoždění, než všechny účastníky naberou po cestě. Ve 3:30 jsme stále v pohodě, my jsme taky na jeden zájezd v Egyptě čekali 20 minut a byli jsme nervózní, takže pohoda. Povídáme si a pozorujeme okolí, kde začínají Turci uklízet již za svítání. Potkáme pár lidí, kteří se vrací z flámu, ale stále jsme v klidu. V 3:45 začínáme být nervózní. Při příjezdu každého autobusu vyskočíme a běžíme k němu, ale stále přivážejí buď nově ubytované nebo obráceně odchozí hosty. Ve 4:00 přijede skupinka podnapilých lidí a dvě slečny se snaží do hotelu dostat dvě své kořisti, ale marně. Hlídač je nepustí. Ve 4:05 pozorujeme podnapilou slečnu, která sotva chodí, jak si hladí místního tuláckého psa. Ve 4:06 ji kamarádky zatáhnou do taxíku a odjedou pryč. Ve 4:08 zkoumáme Lašovu vizitku a hledáme jejich webové stránky. ERROR. Stránka neexistuje. Úžasný. Zkoušíme najít webové stránky všichni na různých webových prohlížečích, ale marně. Hlídač nás stále pozoruje a asi přemýšlí, co děláme takhle pozdě venku, ale raději se neptá. Píšeme Lašovi zprávu na whatsapp - doručeno, přečteno, ale bez odpovědi. Ve 4:15 chodíme po jednom na záchod, kdyby náhodou přijel autobus. Stále nám to prostě nedochází, že žádný autobus nepřijede. Ne. nechci to vzdát. Vždyť to byl tak sympatický člověk a určitě by nám dali vědět nebo by zavolali na recepci ne? Kája už to začíná vzdávat. Chce se ji spát. Mě ne. Držím. Přece to nevzdám. V 4:25 se dohodneme, že počkáme do půl a jdeme zpátky do hotelu. Vyspíme se a v 10:00 půjdeme společně za Lašou. Takhle to nemělo být. Proč vždycky věříme, že jsou všichni poctiví a neokradou nás? Před očima se nám promítá, jak budeme zítra cestovní kancelář na místě marně hledat a budeme za blbce. No uvidíme, až se vyspíme ráno.
Ráno se v klidu nasnídáme, i když nálada je na bodu mrazu. S Kájou se na sebe díváme a hecujeme kluky, aby byli naštvaní a vypadali přesvědčivě. Vyrážíme za Lašou. Z dálky vidíme cestovní kancelář a trochu se nám uleví. Laša je dole a usmívá se na nás: „Hello, my friends!". Pak nám anglicky sdělí, že ví, že je problém. Jsme naštvaní. Chceme zpět své peníze. Laša se usmívá a sděluje nám, že nemá peníze, ale můžeme jet znova na výlet se slevou 20%. Odmítáme. Přece nejsme tak hloupí, abychom absolvovali cestu se stejnou cestovkou, která není schopná se ani ozvat. Jsme vytrvalí a chceme peníze. Laša nám vypráví historku o rozbitém autobusu atd. Nevěříme mu. Argumentujeme, že nám mohl někdo zavolat, dát vědět. Na to on nám kýve a stále se usmívá, že to chápe. Peníze nám nedává. Honza začne klepat do stolu a vyskočí mu žilka na čele. V tom se z Laši stane vzteklina. Vztekle na nás řve, že to není normální klepat do stolu a chtít peníze. Říká nám, že má rodinu (my snad ne?) a také, že tohle by si Turek nenechal líbit. V ten moment si, ale pravděpodobně uvědomí, že bez peněz neodejdeme. Slíbí nám, že nám dá peníze za dva dny. Na to se moc netvářím a tak nám řekne, že peníze dostaneme zítra odpoledne. To už je fér. Spokojeně odcházíme s tím, že doufáme...
Druhý den se opravdu peněz dočkáme. Laša už nás nevítá přátelsky a sotva řekne tiše Hello. Problém je, že vytáhne 50 dolarů místo eur. Kurz není nijak výhodný. Přepočteme na kalkulačce a on nám přidá ještě 5 dolarů. Lepší něco než nic. Prodělali jsme asi 100 kč dohromady, ale lepší 100 Kč než 50 Eur.
Každopádně poučení pro příště. Další den jsme šli opět do jiné místní cestovní kanceláře a naprosto bez problému. Nebudeme házet všechny do jednoho pytle. Alespoň jsme měli nějaký vzrušující zážitek.
