Home Fejetony
2019
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2019
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2019
Archív fejetonů
2013 - 2019

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2016, Kolo: jarní, Téma: Rodina

Když svíce dohořívá

Dana Beňaková, věk: 60 let

Svíce dohořívá, blíží-li se konec jejího svitu. Stejně tak je tomu se svící života. Ne vždy dohoří v klidu a pohodě. A tak se nemůžeme divit, že ke konci svého zdejšího bytí si lidé často přijí býti kýmkoli nebo čímkoli jiným, než člověkem, zcela odkázaným na pomoc druhých.

Svítili jste si někdy svíčkou? Že si už nepamatujete kdy naposledy? Nevadí.
Jistě mi dáte za pravdu, že světla svíce si vážíme tím více, čím méně máme jiných možností.
Tam potom ten poslední kousek, poslední mihotající se plamínek je nejvzácnější a nám nejmilejší.
Stejně tak je to i se svící života. Ten zbývající mihotající se plamínek chceme udržet co nejdéle.
Řeknete si, že ak je to správné, a v dnešní době lékařských objevů určitě i možné.
Jenže možné není vždy až tak proveditelné a reálné.
Z vitálního člověka se vlivem celoživotní práce leckdy ve stáří stává doslova jen uzlíček nemohoucnosti.
Všechny své životní síly věnoval rodině a svým blízkým, tak tedy ať se nyní blízcí postarají. Tento přístup je najisto správný, jenomže také není samospasitelný. Často jen laická pomoc blízkých nestačí. Na různé neduhy a nemoci je třeba odborníků, lékařů, a k nim se musí starý nemocný a mnohdy i značně imobilní člověk nějak dopravit.

Zpočátku ho rodina vozí autem, ale co dál, když už to prostě vlastními silami nejde?
Jsou přece sanitky, tak v čem je problém, napadne každého. Každého, kdo se potřebou dopravy starého, a nejen starého, nemocného imobilního člověka nesetkal doslova na vlastní kůži.
Jistě, všechno se modernizuje, včetně sanitních vozů. Pokaždé je z toho velké sláva i v médiích, když se někde nějakých či pouze nějaké dočkají.
Problém je ale v tom, že přepravu veškerých imobilních občanů sanitní vozy při nejlepší vůli nezvládnou.
I jen člověk stěží se belhající za pomoci dvou francouzských holí. Jak ten se do té sanitky bude drápat? Tady pak musí nastoupit lidská síla, ale hlavně lidský přístup a pochopení pomáhajících Ale třeba takový vozíčkář - tak ten má prostě smůlu.
Ještěže existují v mnoha městech speciální dopravní služby pro vozíčkáře. No jo, ale co když vám lékaři cestovat jejich dopravními prostředky zakáží? Ano, zakáží, protože prý máte nějakýho potvornýho něco...koka nebo jak se všecky ty infekční potvory jmenujou.
Jistě, posádka sanitky imobilního člověka „nějak" naloží - položí na lehátko, případně přehodí na sedačku. Sedačka však není a ani nemůže být zdaleka tak pohodlná jako jeho vlastní invalidní vozík.
Navíc posádka sanity s nemocným často zachází jako s balíkem nebo kusem polena. Sedačka má podpěrku pro nohy? No tak si je tam nemocný musí dát. Že nemůže, neskrčí? Bóže, tak my my mu je tam dáme! Bolest nebolest, fyzická nemožnost v důsledku tělesného postižení - riziko ublížení vůbec neberou v úvahu.
No paninko, my tam toho pacienta nějak dopravit musíme! Jistě, nějak - ale jak? Copak člověk je kus dřeva nebo nějakej drátěněj paňáca?!
To je pak k vzteku. Nejprv na posádku sanitky, ale později člověk dospěje k názoru, že ta vlastně ani tak moc za nic nemůže. Nemůže, protože musí jezdit s takovým vozidlem, jaké jim dají. A dát jim mohou zase jen a pouze taková auta, které se pro ten účel vyrobí. A vyrobit se také mohou jen taková, která někdo navrhne.
Tady je ten zakopaný pes. Konstruktéři. A ti nejspíš sami nikdy nemarodili, neměli nemocné nemohoucí rodiče nebo ani třeba starou babičku.
Protože proč nákladní auta převážející zboží zvedací plošiny mít mohou a sanitky ne? Proč nemohou mít sanitky skládací nájezdní rampu, jako například vozy DOSIO? Prostě proto, že to nikoho z konstruktérů zatím ještě nenapadlo.
A tak nemocný tělesně nemohoucí jen trpí a trpí, protože při nejlepší vůli je vlastně každou takovou sanitní přepravou přepravou týrán. A člověk si říká proč, proč vlastně?
Údajně prý proto, že je infekční. No jo, ale doma v rodině být může, rodina taktéž do práce, na nákupy, prostě ven také může bez jakéhokoliv omezení, žádnou karenténu nemá. Navštívit nemocného doma může také kdokoli bez jakéhokoli omezení.
Tak proč tedy na jedné straně ty ciráty? To člověku hlava nebere.
A tak, když rodina nemocného vypraví k lékaři do nemocnice a ten je konečně odvezen, ano, odvezen jak nějaká jen věc , není divu, že se člověku začne honit hlavou všelicos a rovněž přemítá, jak to bude, až i on sám nedej bože takhle dopadne.

Potom začne mít přání. Zvláštní přání.
Aby se jako nemohoucí senior mohl stát nějakým jen „balíkem", protože na ty ty všelijaké přepravní vynálezy samozřejmě existují,všude je mají. S balíky se dnes nesmí ani házet či jinak je překlápět , ty křehké jdou dokonce obaleny měkkou bublinkovou fólií...- No nemá to ten balík daleko lepší než imobilní člověk?
Nebo pokud by se člověk nemohl balíkem, tak tedy alespoň nějakým zvířátkem. Proč? Nu proto, že veterináři mají k těm svým pacientů daleko, daleko lidštější přístup a nekonečně více pochopení, než náš zdravotnický systém k nemocným nemohoucím seniorům.
Jenomže jít k veterináři jako člověk, byť už sešlý věkem, tak toto naší společnosti opravdu ještě možné není.

Proto, když by se mne někdo teď, v raném „předkremačním" věku zeptal, čím bych chtěla být, neuslyšel by žádné z přání, jaká jsme mívali v době ukončení základní školy, kdy někteří chtěli být inženýry, lékaři, jiní úspěšnými výtvarníky nebo zase naopak zručnými řemeslníky, mistry ve svém oboru. Kdepak, nic takového.

Přála bych si stát se - BALÍKEM!


 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2019, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing