Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: letní, Téma: Zaměstnání

Hurikán v družině aneb jak jsem se naučila marťansky

Dominika Chýlová, věk: 23 let

Co dělat když Vám do družiny přijde nepřizpůsobivé dítě, se kterým se nedomluvíte česky? Práce v družině může být někdy boj a člověk se musí pořádně snažit, aby neschytal psychiatrickou diagnózu.

Má práce v družině mne vždy bavila. Kdo by neměl rád děti? Ta usměvavá, pištící sluníčka, která se k vám v jednu chvíli lísají jako psíci a vzápětí jste pro ně tou nejhorší osobou na světě, protože jim nedovolíte být na trampolíně o pět minut déle. Tohle je pro mě běžnou denní rutinou a beru to s nadhledem. Ovšem pak se najednou stane, že se rutina naruší, do zaběhnutého kolektivu vaší milované dětské skupinky zavítá hurikán a vy se můžete jít se svým nadhledem bodnout. V takovou chvíli začnete pochybovat, jestli je tohle opravdu ta správná práce pro vás.

Jednoho krásného dne, kdy už pomalu končilo jaro, ale otravná horkost léta se ještě nedostavila, přišla ke mně do družiny osmiletá Fadia. No přišla... přivedla ji maminka. Možná lepší by bylo použít slovo „přitáhla“. Děcko vřeštělo jako pavián a slzy rychle promáčely maminčinu blůzku. Rodinka byla evidentně arabské národnosti, maminka uměla česky akorát pozdravit. S angličtinou jsem u ní rovněž nepochodila, o její dcerce ani nemluvě. Nakonec maminka vytočila číslo jakéhosi rodinného známého, který jí dělal tlumočníka, a telefon mi vrazila do ruky. Podařilo se mi zjistit, to co už tak bylo nasnadě... malá Fadia bude odteď chodit do naší družiny a česky vůbec neumí. Navíc je prý mírně hyperaktivní. Tak to bude oříšek, říkám si, ale nějak to snad zvládnu. Omyl! Fadia nechtěla ani za nic pustit maminčinu ruku a když jsem se do toho vložila a odtáhla ji od ní, přepadly mě obavy, že si snad vykřičí plíce. Nakonec jsem za námi zavřela dveře a ona zapadla do kouta, kde nepřestávala popotahovat. Na mé snahy o komunikaci reagovala neurčitým arabsky znějícím zvukem, a aby mě dostatečně přesvědčila, že vážně nemá zájem o mou přítomnost, hodila po mně svou bačkoru. Pro tuto chvíli jsem to tedy vzdala a šla se věnovat ostatním dětem. Zhruba po hodině se uklidnila a zvědavost ji přivedla za námi do herny. Brzy se otrkala a začala si hrát s hračkami. Svitla ve mně naděje, že to snad přece jen nebude tak zlé. Další omyl! Když se k Fadie směle přiblížilo jiné dítě, praštila ho hračkou a smála se přitom, jako kdyby to byla ta nejvtipnější věc na světě. Domlouvání nebylo nic platné, protože slečinka mi samozřejmě nerozuměla ani slovo. Další dny se odehrával stejný příběh a následovalo taktéž nekonečné dohadování s maminkou, tlumočníkem a ředitelem naší školy. Nic z toho nepřineslo příliš výsledků, a proto jsem se musela začít učit, jak se s bláznivou Fadiou co nejlépe vypořádat. Pochopte však tu šílenou situaci, kdy máte v kolektivu dítě, kterému působí radost ubližovat ostatním, nemáte šanci se s ním domluvit, s rodiči komunikujete přes tlumočníka a ředitel vám poví, že se s tím prostě musíte nějak poprat. Já to příliš pochopit nedokázala a právě v tuto dobu přišly první pochybnosti o tom, zda se na tuto práci skutečně hodím. Nejspíš jsem z toho všeho začala sama bláznit, protože jsem si v družině často k Fadie sedala a bavila se s ní vymyšleným jazykem, na který překvapivě reagovala svým arabským žvaněním. To byly snad jediné klidné momenty, které jsem s ní zažívala. Jinak jsem neustále musela kontrolovat, co dělá, aby mi náhodou nezmrzačila nějaké dítě nebo minimálně nerozbila stavebnici. Navíc děvče rádo utíkalo (přičemž se smíchem mlátilo každé dítě, které se mu postavilo do cesty), takže si představte mé obavy vyjít s ním někam ven. To třeštiprdlo vletí do silnice a já půjdu sedět. Takže i přesto, že jsem si s tou nešťastnicí našla naši společnou marťanskou řeč, chodila jsem do práce s každodenní obavou, co se ten den přihodí a dny, kdy Fadia nepřišla do družiny, byly pro mě požehnáním.


Abych vás však nepřipravila o správný happyend... Fadiiny rodiče (Alláh jim požehnej) nakonec rozhodli, že jejich dítě bude nejspíš potřebovat nějakou formu speciální péče a tak ji ode mě z družiny odhlásili. Já tak mohu nadále vykonávat svou práci šťastně a v klidu a na Fadiu vzpomínám jako na jedinečnou mezinárodní zkušenost, kterou však doufám už nikdy nezažiji a nepřeji ji zažít žádné družinářce, která nemá silnější nervy než já.


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Móda, nákupy, záliby

Náš zákazník, náš pán u chudého neplatí

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Kde jsou ty časy, kdy si obchodníci vážili každého zákazníka, byť by do jejich obchůdku přišel jen za "deseťák" pro kvasnice do knedlíku....

Téma: Móda, nákupy, záliby

Přijdu hned aneb krást se nemá

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý na vzkaz "Přijdu hned" reagujeme jinak, záleží na mnoha faktorech. Málokdy nás ale nadchne. Ovšemže jsou horší chvíle, například...

Téma: Zaměstnání

Cestovatelská story aneb Já nechci spát v Předměřicích

Marta Furchová, věk: 63 let

Přečíst

Údělem lidí z malého města e dojíždět za prací do města většího. V mém případě krajského, vzdáleného od nás...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing