Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: podzimní, Téma: Rodina

Síla doteku

Mgr.Rozálie Tesárková , věk: 49 let

Fejeton o tom, jaké pocity v nás může zanechat stisk rukou a nakolik nás může lidsky obohatit chvíle, která se stane chvíli poslední.



Sedím u svého starého alba a prohlížím si fotografie z dětství. Není jich mnoho, protože jako druhé dítě jsem se nestávala často objektem hledáčku fotoaparátu. Tak to ale my druhorozené děti prostě máme, foťák cvaká častěji, když se v roli rodičů ocitajáme poprvé. Přesto je na co koukat.

Jednu z těch fotek mám obzvláště ráda, je z nedělní letní vycházky.  Stojím na ní s mámou v našem parku. Ona v krásných vycházkových šatech dokonale sladěných s lodičkami a kabelkou, já jako drobek s roztomilými culíky v tričku s motýlky a módními kraťásky. Stydlivě zabořuji svou malou patičku do trávy,   usmíváme se a pevně se držíme za ruku. Pohoda, štěstí a síla propletených máminých prstů s mojí malou ručkou stále vyzařuje z černobílé fotografie. Je kouzlem okamžiku.

Doslala jsme v životě šanci, prožít si ten okamžik ještě jednou, stisk rukou mámy a dcery, stejný pocit jistoty, bezpečí, lásky, ale okolnosti toho stisku byly zcela jiné. Jako dítě jsem se bála smrti, netušila, jaké bude jednou moje setkání s ní, přišel ale čas řešit situaci, o kterém se toho i dnes mezi stárnoucími rodiči a dětmi moc nenamluví.

Máma vážně onemocněla, byla celých sedm let upoutána na lůžko a po celou dobu její nemoci jsme o ní s mou rodinou a tátou s láskou pečovali. Krutá nemoc si vybrala svou daň a vzala mámě nejen možnost pohybu, ale v posledních letech i dar řeči. Zbyly jen pohledy a doteky. Nikdy jsem nevěřila, že očima lze říct tak mnoho, vyjádřit city, potřeby, lásku i nezájem. Jen nesmí chybět čtenář, který v těch očích umí číst.  Ne nadarmo se říká, že oči jsou oknem do duše.

 Byli jsme s mámou nepřetržitě, nezažila celých sedm let chvíle samoty. Ani na chvíli. U jejího lůžka vždy někdo z nás nejbližších seděl, četl, vyprávěl, pečoval s láskou o ženu, která tu pro nás ve chvílích radosti i nesnází vždycky byla. Přišel čas poskytnout ji vše, co potřebovala, oplácet lásku a dobro, které v nás nechala rozkvétat až do posledního rána a posledního stisku rukou v okruhu svých nejbližších v klidu domova. Dostala jsem tu šanci mámě pocit bezpečí poskytnout a vrátit. Splnit přání, které nebylo nikdy vyřčeno, přesto je ukryto v hloubi duše každého z nás. Tak jako v přítomnosti svých nejbližších na svět přicházíme, abychom s nimi mohli prožívat krásné okamžiky i krušné chvile života, toužíme v blízkosti a za podpory a pomoci našich nejbližších odcházet.

Slovo smrt nenechává klidným snad nikoho z nás. Čtyři písmena, která nás mohou děsit, znepokojovat, vyvolávat vzpomínky na někoho blízkého, kdo už není mezi námi nebo nás uvede do rozpaků, protože patříme k těm šťastnějším, kteří ještě nikoho blízkého neztratili.

    Smrt je nevyhnutelná, náhlá nebo očekávaná, ale na její příchod se nikdy nemůžeme připravit. Podvědomě respektujeme fakt, že se k ní pomaloučku, malými krůčky, nebo mílovými kroky blížíme. Vždycky nás zaskočí, vezme nám naději, okamžiky, které jsme ještě v dané chvíli chtěli prožít s někým blízkým. Je ale i milosrdná, zbavuje bolesti a utrpení. Probudí v nás víru, že smrtí všechno nekončí a my se jednou znovu sejdeme na „onom světě“.

    Někdy na smrt čekáme, víme, že přichází, jsme strachy bez sebe, ale nechceme, aby na ní čekal někdo blízký sám, bez pomoci a pocitu, že mu v této těžké chvíli budeme oporou. Smrt přichází v tichosti, lehce a po špičkách, ničím neruší vážnost situace, dá dotyčnému šanci, rozloučit se po svém s těmi, které měl rád a kteří o něj pečovali. Nabídne nám šanci říci to, co doposud nebylo řečeno, spojí ruce stiskem, na jehož pevnost a intenzitu nelze zapomenout. Ze zcela nepochopitelných důvodů probudí a přivolá k lůžku umírajícího i největší spáče. A zastaví-li se v té chvíli tlukot srdce, pevný stisk ruky se uvolní a nastává ticho, které nelze ničím přehlušit. Ticho, které otevírá duši zemřelého okno dokořán. Odchází do světa plného milosrdenství, lásky a naděje, že setkání s milovanými lidmi je někdy v budoucnu nejen možné, ale i zcela jisté…


 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá jarní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.4. až 30.6.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Utajené nákupy

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý trpíme nějakou tou úchylkou. Ovšem možná díky těm úchylkám je náš život pestřejší a dokonce může upevňovat...

Téma: Rodina

Babka šetřilka

Dana Beňaková, věk: 59 let

Přečíst

Šetrnost je jistě vlastnost víc než chvályhodná. Ale chtít druhým vnucovat věci, které už mají své dávno odslouženo, byť...

Téma: Rodina

Prostě mu najdeš jiného tátu

Vladimíra Čechová, věk: 39 let

Přečíst

Dá se zapomenout na slova vyřčená v hádce? Je lepší vědět nebo zapomenout? Kdy ještě stojí za to bojovat a kdy je lepší se otočit...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing