Home Fejetony
2019
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2019
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2019
Archív fejetonů
2013 - 2019

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: podzimní, Téma: Rodina

Síla doteku

Mgr.Rozálie Tesárková , věk: 49 let

Fejeton o tom, jaké pocity v nás může zanechat stisk rukou a nakolik nás může lidsky obohatit chvíle, která se stane chvíli poslední.



Sedím u svého starého alba a prohlížím si fotografie z dětství. Není jich mnoho, protože jako druhé dítě jsem se nestávala často objektem hledáčku fotoaparátu. Tak to ale my druhorozené děti prostě máme, foťák cvaká častěji, když se v roli rodičů ocitajáme poprvé. Přesto je na co koukat.

Jednu z těch fotek mám obzvláště ráda, je z nedělní letní vycházky.  Stojím na ní s mámou v našem parku. Ona v krásných vycházkových šatech dokonale sladěných s lodičkami a kabelkou, já jako drobek s roztomilými culíky v tričku s motýlky a módními kraťásky. Stydlivě zabořuji svou malou patičku do trávy,   usmíváme se a pevně se držíme za ruku. Pohoda, štěstí a síla propletených máminých prstů s mojí malou ručkou stále vyzařuje z černobílé fotografie. Je kouzlem okamžiku.

Doslala jsme v životě šanci, prožít si ten okamžik ještě jednou, stisk rukou mámy a dcery, stejný pocit jistoty, bezpečí, lásky, ale okolnosti toho stisku byly zcela jiné. Jako dítě jsem se bála smrti, netušila, jaké bude jednou moje setkání s ní, přišel ale čas řešit situaci, o kterém se toho i dnes mezi stárnoucími rodiči a dětmi moc nenamluví.

Máma vážně onemocněla, byla celých sedm let upoutána na lůžko a po celou dobu její nemoci jsme o ní s mou rodinou a tátou s láskou pečovali. Krutá nemoc si vybrala svou daň a vzala mámě nejen možnost pohybu, ale v posledních letech i dar řeči. Zbyly jen pohledy a doteky. Nikdy jsem nevěřila, že očima lze říct tak mnoho, vyjádřit city, potřeby, lásku i nezájem. Jen nesmí chybět čtenář, který v těch očích umí číst.  Ne nadarmo se říká, že oči jsou oknem do duše.

 Byli jsme s mámou nepřetržitě, nezažila celých sedm let chvíle samoty. Ani na chvíli. U jejího lůžka vždy někdo z nás nejbližších seděl, četl, vyprávěl, pečoval s láskou o ženu, která tu pro nás ve chvílích radosti i nesnází vždycky byla. Přišel čas poskytnout ji vše, co potřebovala, oplácet lásku a dobro, které v nás nechala rozkvétat až do posledního rána a posledního stisku rukou v okruhu svých nejbližších v klidu domova. Dostala jsem tu šanci mámě pocit bezpečí poskytnout a vrátit. Splnit přání, které nebylo nikdy vyřčeno, přesto je ukryto v hloubi duše každého z nás. Tak jako v přítomnosti svých nejbližších na svět přicházíme, abychom s nimi mohli prožívat krásné okamžiky i krušné chvile života, toužíme v blízkosti a za podpory a pomoci našich nejbližších odcházet.

Slovo smrt nenechává klidným snad nikoho z nás. Čtyři písmena, která nás mohou děsit, znepokojovat, vyvolávat vzpomínky na někoho blízkého, kdo už není mezi námi nebo nás uvede do rozpaků, protože patříme k těm šťastnějším, kteří ještě nikoho blízkého neztratili.

    Smrt je nevyhnutelná, náhlá nebo očekávaná, ale na její příchod se nikdy nemůžeme připravit. Podvědomě respektujeme fakt, že se k ní pomaloučku, malými krůčky, nebo mílovými kroky blížíme. Vždycky nás zaskočí, vezme nám naději, okamžiky, které jsme ještě v dané chvíli chtěli prožít s někým blízkým. Je ale i milosrdná, zbavuje bolesti a utrpení. Probudí v nás víru, že smrtí všechno nekončí a my se jednou znovu sejdeme na „onom světě“.

    Někdy na smrt čekáme, víme, že přichází, jsme strachy bez sebe, ale nechceme, aby na ní čekal někdo blízký sám, bez pomoci a pocitu, že mu v této těžké chvíli budeme oporou. Smrt přichází v tichosti, lehce a po špičkách, ničím neruší vážnost situace, dá dotyčnému šanci, rozloučit se po svém s těmi, které měl rád a kteří o něj pečovali. Nabídne nám šanci říci to, co doposud nebylo řečeno, spojí ruce stiskem, na jehož pevnost a intenzitu nelze zapomenout. Ze zcela nepochopitelných důvodů probudí a přivolá k lůžku umírajícího i největší spáče. A zastaví-li se v té chvíli tlukot srdce, pevný stisk ruky se uvolní a nastává ticho, které nelze ničím přehlušit. Ticho, které otevírá duši zemřelého okno dokořán. Odchází do světa plného milosrdenství, lásky a naděje, že setkání s milovanými lidmi je někdy v budoucnu nejen možné, ale i zcela jisté…


 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá jarní kolo soutěže! Ročník 2019, 1.4. až 30.6.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Rodina

Mateřství, aneb když už jste v „tom“, tak vám nepomůže už ani Bůh.

Beata Mareke, věk: 36 let

Přečíst

Krutá a upřímná realita, toho, co vám nikdo neřekne a nikdo vás na to nepřipraví, aneb 25 plus 11 kg neskutečné lásky

...

Téma: Rodina

Zase ti důchodci ...

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Již několik let převládá ve společnosti názor, že právě důchodci jsou přičnou všeho toho "zla" ve společnosti, že jsou to právě oni, kdo nám...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing