Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2020, Kolo: zimní, Téma: Muži
Kdo neskáče není Čech. Aneb utíkej, Káčo, utíkej ...
Marcela Matalová, věk: 39 let
Miluji sport, ale aktivně. Nikdy mi však nepřirostlo k srdci sledování hokeje či fotbalu v televizi z pohodlí gauče. Pokud ani Vy nemáte v lásce domácí běsnění u nějakého utkání, radím Vám: "Utíkej, Káčo, utíkej!
Kdo neskáče, není Čech! Aneb utíkej, Káčo, utíkej…
Milé ženy, odpůrkyně gaučingu, fotbalových míčů a puků. Už je to tady! Nastal víkend, a opět se koná nějaké mistrovství světa, velká událost pro každého fanouška zúčastněného týmu.
Nevím jak vy, ale já se při těchto chvílích spíše od sounáležitosti národa distancuji, než abych měla strávit celé dny válením, čerstvě vypraného, potahu na pohovce a zdevastovat rok starý koberec s perským vzorem pod nánosem drobků z různých brambůrků, křupek a jiných pochutin.
A ke všemu, když se k vám do obýváku přihrne dalších pět, pivem posilněných z místní krčmy, kamarádů a příznivců tohoto běsnění na trávě či ledu.
V tu chvíli přemýšlím jak zachránit poslední výsledky mého snažení při úklidu celého bytu. Co takhle ošálit povykující chlapce nečekaným vypnutím elektrického proudu, nebo při věšení prádla na půdě jakoby omylem zavadit o anténu, jen abych nemusela být poslušným otrokem, když se nedostává vychlazeného piva na stůl. A k tomu si vyslechnout jejich provokativní a rádoby trenérské komentáře propletené opravdu jadrnými slovy. Ač miluji vše o středověku, žít v něm nechci.
Jsou různorodé možnosti sledování zápasů. Od návštěvy hřišť a hal, kde se právě ono utkání odehrává po útulnou hospodu s velkoplošnou obrazovkou a pohotovým přísunem posilňujících tekutin. Tak proč zrovna náš obývací pokoj? Takové zneuctění mého vyčerpávajícího pobíhání po bytě s vysavačem a prachovkou. To je jako za trest!
Samozřejmě i já mám své přátele, ale pokud jde o nějaké besedování u sklenky vína, zásadně volíme prostory k tomu určené, kde nikdo z nás nemusí dlouhé hodiny před tím pobíhat kolem přípravy laskomin k pohoštění a velkého úklidu.
Tyto domácí mužské sedánky považuji za utrpení žen, pokud nejsou na stejné vlně v oblibě sportu. Stejně jako muži chodíme do práce, ale krom toho ještě musíme pro děti do školek, popřípadě s nimi podniknout řešení domácích úkolů ze školy, nakoupit, uvařit a urovnat byt do nějakého solidního pořádku. A když má přijít víkend, vidina odpočinku či výletu, pánové nám v takovou chvíli zničí veškeré ideály a morbidní snahy větou: „Promiň miláčku, ale dnes máme s klukama sport.“
Kampak se poděla sounáležitost v páru? Copak si nezasloužím jeden, nebo dva dny relaxace a radovánek s přítelem o samotě v nějakém romantickém prostředí, daleko od hlučícího města a domácích povinností? Ne, nejsem žádná fúrie, která chce, aby bylo tak jak káže. Chápu, že i muži mají své dny. Tudíž se pro tyto dny vzdávám své národní hrdosti k povzbuzování hráčů a přenechávám celý byt na dobu k tomu nezbytnou mému příteli a utíkám…popravdě řečeno odjíždím objevovat krásy Moravy.
