Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Móda, nákupy, záliby
Adventní čas
Dagmar Tomášková, věk: 55 let
Minimálně jedenkrát v období adventním navštívíme náměstí svého města, abychom „nasáli“ předvánoční atmosféru, pochutnali si na punčících a různých dobrotách nabízených ve všudypřítomných stáncích, případně nakoupili vánoční dárky pro své blízké, někteří i neblízké...
Já osobně mám vyzdobená předvánoční náměstí moc ráda. Společně se svým mužem se procházím s punčíkem v ruce napříč náměstím. Strašně ráda pozoruji lidi. Se zájmem sleduji postaršího muže, který se chystá zakousnout do právě zakoupené domácí klobásy. V duchu si říkám, že tuk, který z ní odkapává, nemůže skončit jinde než na jeho klopě. Ukazuje se, že moje úvaha nebyla tak úplně od věci... můj zrak se okamžitě přesouvá k jeho od pohledu přísné paní, která ač se snaží být neslyšná, zcela zřetelně procedí mezi zuby, že tohle si teda vypere sám a že je fakt zvědavá, jak tu hořčici a hlavně ten tuk dostane dolů.
Přesouváme se k tribuně, kde zrovna rozjíždí koncert pro nás zcela neznámá kapela. Vesele si podupáváme do rytmu, stejně jako většina návštěvníků. „Jsou fakt dobří", říkám nahlas. Podupující, včetně mé polovičky uznale přikyvují. Mladá maminka staví kočárek s dítětem těsně ke zmíněné tribuně, spokojeně se usmívá a podupává si také. Pozoruji sedící, mírně vyděšené dítě, které při začínajícím sólu bubeníka nadskakuje leknutím. Pomyslím si, že dnešní maminy jsou v pohodě, nic neřeší, protože kočárek zůstává stát na stejném místě. Dítě kulí oči, ale nepláče, tak asi není co řešit.
Prohlížím si vánoční strom, tyčící se nad hlavami návštěvníků. Je nádherný, ostatně jako každý rok. Ve stáncích kolem se lesknou vánoční ozdoby všeho druhu, jinde jsou k mání ponožky a pyžama, také bačkory pro dědečky. Pokud se rozhodnete nakoupit zde veškeré dárky, máte v podstatě šanci spojit příjemné s užitečným...
Po jednom až dvou punčících a hlavně v zimním chladu není divu, že se záhy dostaví tělesná potřeba. Nezbývá, než vyhledat veřejné toalety. Cestou začínám být malinko nesvá. Žena, krčící se vedle stánku „Irský punč" mi vůbec nepřipadá, že by si ho zrovna chtěla dát. Míjím několik dalších nešťastnic s překříženýma nohama opřených o zdi přilehlých domů. Nekonečná fronta před oním místem mě odrazuje natolik, že vím, že tohle určitě zvládnu. Že to vydržím domů, což vzápětí oznamuji svému muži. Je maličko zaskočený, vrhá na mě lítostivý pohled. Dochází mi, že on svou potřebu již vykonal, že pánské záchodky nebyly tolik obsazené. Závidím mu, ale navyčítám. Taky si myslím, že většina chlapů záchodky vůbec neřeší, že přilehlé uličky v tomto případě zřejmě vezmou za své. Proto je asi na „pánech" méně obsazeno.
Některé firmy každoročně pořádají „adventní" setkání spolupracovníků, kteří se po punčovém opojení často přesouvají do jiných míst náměstí, jako jsou třeba přilehlé noční bary apod. Tahle setkání pro ně bývají většinou z celého období adventu nejbolestivější. Ti nejsilnější jedinci se obyčejně k ránu vůbec nerozcházejí a vzájemně se podpírají cestou do zaměstnání. Se svými rodinami se setkávají až po pracovní době, což jim někdy způsobí malý předvánoční problém. Za rok je ale vše zapomenuto a většina účastníků si tento zážitek ráda zopakuje.
Ostatní, ti méně zdatní v popíjení alkoholu se podpírají také, ale cestou domů. Tohle setkání u nich znamená minimálně jeden den nuceného volna. Ani za rok není vše zapomenuto a v příštím roce si tento zážitek rozhodně nezopakují.
Jistě se mnou budete souhlasit, že advent je nádherný čas. Proč si jej tedy nezpříjemnit návštěvou vyzdobeného náměstí, které je zdrojem obrovské inspirace...
