Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: letní, Téma: Zaměstnání
Stát se spisovatelkou
Lucie Háková, věk: 22 let
Být spisovatelkou je těžké. Opravdu to chcete zažít a jít s kůží na trh? A jaké to je být kamarádkou spisovatelky? To musí být super, říkáte si, ale je to opravdu tak?
Stát se spisovatelkou
Mnoho lidí, hlavně žen se touží vypsat ze svých problému a trápení. Snaží se obohacovat životy ostatních a své příběhy mít v poličkách v domácnostech nejlépe po celém světě.
Měla jsem to potěšení poznat pár takových žen. „Přinesu Vám na přečtení moji knihu" říkají a já souhlasím. Nebo alespoň zašlou odkaz na blog.
A to je ten problém, znát osobně spisovatele může být jen na škodu. Když čtu díla svých známých čte se to jinak, možná jsem jediná, kdo to tak má, ale pokud příběh není poutavý a vy se nedokážete sžít s hlavní postavou, pak si všímáte i jiných věcí.
Jej, pravdu si takhle přestavuje sex? To je hodně divný! Myslím, že se budu červenat až jí příště potkám.
Vím, že příběhy jsou vymyšlené, ale ať chceme nebo ne, vždy je na nich něco pravdy, Nikdo se tomu neubrání a pokud má být knížka dobrá musíte do ní vložit kus sebe.
A tak jak ty příběhy čtu, říkám si co je na tom pravdy.
A pak se to stane, dostanete knížku od kamarádky a chce znát po dočtení váš názor. To je v případě kvalitní četby lehké. Ale co když se vám nelíbí?
Přijde a „Jak se ti to líbilo?" zeptá se s očekáváním v hlase. Celý týden jsem přemýšlela co jí říci. Co pravdu? „No, hlavní postava se mi nelíbila (což není podstatné) děj by nudný, plochý a předvídatelný, ještě že to bylo tak krátké, že když jsem to dočetla v televizi ještě běžel můj oblíbený seriál. A vůbec nechápu jak ti to mohli vydat!" Tak to jsem si myslela, ale vím, že by jí to ranilo a že třeba s další knihou to bude lepší. Nebo je to jen můj pohled a v tom případě to je nepodstatné. „Bylo to fajn," říkám „jen by to mohlo být více akční."
Je spokojená a vím, že bude pracovat na dalším díle a bude se vyvíjet. A opravdu s každým dílem, knížkou či článkem se všichni zlepšujeme. Nevím jestli to je tím, že se tak zvaně vypíšeme, ale opravdu je každé dílo čtivější.
Když to všechno čtete, tak si říkáte, že byste to zvládli taky a možná i líp. Tak proč ne, vyzkoušet se má vše.
Sednete k počítači nebo vezmete do ruky tužku a začnete, ale po chvíli zjistíte, že to tak lehké není. Máte sice nápad na příběh, máte i postavy a umístění, ale ne a ne to dát dohromady nebo vám z toho vyjde jen povídka. Nějak začít musím, říkáte si. A pak to přijde, milostná scéna. Sakra co s tím jen mám dělat, naznačit, nebo jen lehce začít a nebo jít tvrdě na věc?
Takto končí mnoho začínajících spisovatelů, s rozepsaným románem kterému chybí některé části a korektura. Založíte ho do šuplíku na někdy příště.
Jsou i tací, kteří přeci jen své dílo dokončí a pak.
Půjdu se svou kůží na trh. Já rozhodně ne! Ne, že bych si nemyslela, že to je alespoň ucházející, ale bojím se reakcí. Pamatujete si to s tím sexem?
Proto se vymysleli pseudonymy, dlouho jsem to nechápala ale teď už vím proč je ostatní používají.
A proto si musí všichni položit tu otázku. Jsem ochoten obnažit své city a fantazie ať jsou jakkoliv oplzlé veřejně a potkávat lidi s výrazem na jejich tváři : „Hele to je ten spisovatel!"
Nepodařilo se dékodovat přiložený PDF soubor, prosím doplňte vložením Vlastní text.
