Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: letní, Téma: Rodina
Kouzla a tajemství dveří
Mgr.Rozálie Tesárková , věk: 49 let
Co všechno nám mohou dveře našich domovů a známých míst odhalit nebo utajit,čím nás obohatit a co nám v budoucnu vzít.....
Kouzla a tajemství dveří
Vyrůstala jsem jako dítě v městském bytě za zcela obyčejnými dveřmi dvoupokojového bytu. Za bílými dveřmi s bakelitovou klikou, které mě zajímaly jen ve chvíli, kdy jen zcela nepatrně tlumily rozhovory odehrávající se na chodbě domu. A našel - li se někdo, kdo mě přizvedl ke kukátku a já mohla uvidět třeba tátu nebo babičku dřív, než zazvonili, zaklepali nebo zachrastěl klíč v zámku, i tyhle nic neříkající dveře získávaly v danou chvíli nezapomenutelné kouzlo.
Mnohem víc se mi vryly do paměti dveře domu, který postavil můj otec a kde jsem trávila každý rok své prázdniny. Lak dveří městského bytu nahradila vůně dřeva s jeho přirozenou a nádhernou kresbou, suky i zářezy nebo stopami, které na dveřích zanechal zub času. Přírodní dubové dveře s širokými zárubněmi a dřevěným schodištěm se každý den stávaly místem oběda s výhledem na okolní krajinu Vihorlatu. Zasednout na zápraží domu a opírat se o sluncem prohřáté zárubně dveří, bylo privilegiem pouze prvních dvou strávníků, ostatní už jen sedávali na schodech bez opření, případně si jen chvílemi uvědomovali, že jim další vyšší schod pomalu a jistě zanechává nepříjemný otlak a dočasnou stopu na opálených zádech.
Dnes žiju v domě z počátku minulého století a většina dveří na mne dýchá svým stářím. Jako každá věc, i ony mají svou duši, kouzlo a tajemství. Praskliny v nich mi nedávají zapomenout, že se k nim musím chovat s náležitou úctou, zlobí - li zámek, pak si vzpomenu na to, že i mě občas něco pobolívá a zlobí. Obrněna trpělivostí a tolerancí nechávám občas dveře trucovat a prosadit si svou. Asi to tak má někdy být, že dveře pokoje zůstávají pootevřené a kdokoliv může vstoupit, nic v životě, se totiž neděje náhodou.
S některými dveřmi se musíme občas rozloučit a nahradit je kopií dle originálu nebo něčím zcela novým. Nové moderní a možná i zcela nekonvenční dveře ale mohou v kombinaci s historií vytvořit neopakovatelný celek a nabídnout zcela nový pohled a zážitek.
A tak i já, milovník dřeva, přírodních věcí a historie, dnes blahořečím proskleným moderním dveřím. Právě ony pustily do našeho rodinného domu slunce a světlo. Daly šanci stařičkému domu se nadechnout a prohřát. Rodinný klenot mi tak každé ráno při sestupování historickým schodištěm a vycházením z domu nabízí neopakovatelný a krásný pohled do zahrady. Vítá mě paprsky slunce nebo kapkami deště, ale činí mě tím neskonale šťastnou a téměř vždy mi vykouzlí úsměv na rtech.
Dveře nás mohou spojovat nebo rozdělovat, chránit nás nebo nám naopak ukázat vstřícnost a pohostinnost ostatních. Někdy nás mohou dveře i zradit a převrátit nám život zcela naruby.
Vzpomínám si na příběh, který mi před léty vyprávěl jeden známý. Dveře, které oddělovaly prostory čistě profesionální od společných prostor pro veřejnost, se otevřely a poskytly kompromitující obraz. Nepříjemný zážitek se rychle roznesl a stal terčem posměchu v poměrně širokém okolí a odborných kruzích. Mnohem horší byl dopad na rodiny aktérů, jejich děti a příbuzné. Dveře vyzradily tajemství, které mělo být před ostatními skryto. Nemilosrdně rozhodly o dalším osudu několika rodin.
Někdy nám naopak dveře zůstanou zapovězeny nebo zavřeny a nedají nám šanci někoho blízkého nebo srdci milého navštívit, otevřít mu své srdce, nabídnout mu pomoc nebo přátelství. V takovou chvíli zůstáváme zaskočeni stát v nevědomosti a bez možnosti pochopit druhou stranu. Dveře i v tomto případě zmaří lidem šanci, kterou jim setkání v danou chvíli nebo budoucnosti mohlo přinést.
Raději vzpomínám na chvíle, kdy dveře ukrývaly krásná a nezapomenutelná tajemství. Nečekaný dárek nebo setkání rozzářilo dětské oči a rozbušilo jejich srdce. Nikdy asi nezapomenu na chvíli, kdy se za dveřmi našeho bytu po příjezdu z dovolené objevily střevíčky, kabelka a deštník pro malou princeznu. Táta je na dovolené tajně koupil, aby mi udělal radost. Když s námi všemi dveře otevíral, věci už byly tam. Malý zázrak zůstal dodnes zahalen tajemstvím. Nejednou mi ukáply slzy štěstí, když se odemknutím dveří otevřela cesta k něčemu nečekávanému, k něčemu, o čem jsme jako děti nebo už jako dospělí ve skrytu duše jen snili.
Byly to dveře, které přinášely radost a lásku....
Dveře, kterých nám doma plný dům......
Dveře, ve kterých budete vždy vítáni......
Nepodařilo se dékodovat přiložený PDF soubor, prosím doplňte vložením Vlastní text.
