Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: letní, Téma: Muži
Životní zkušenost aneb pohádka o jezerní královně
Jitka Kubešová, věk: 56 let
Život nám přináší různé situace,různé zkoušky, kterým odoláváme úspěšně nebo někdy neúspěšně. Jsou situace, kdy nám životní zkoušky dávají do vínku životní zkušenosti. Protože bez oněch zkoušek bychom ty zkušenosti neměli ...
Veronika byla po vzoru svého manžela ten večer taky nevěrná. S Michalem. S tím novým obchodním ředitelem. Když nám to jedno letní odpoledne sdělila, Jana povytáhla obočí. Eva našpulila rty a já jsem začala o něco intenzivněji míchat lžičkou kafe. Veronika se na nás dívala a pak rezolutně prohlásila: „No co, Pepa (její manžel) si taky užíval s tou vyzáblou primabalerínou z baletu, než se to provalilo. Tak proč bych nemohla být nevěrná já jemu?" A pak o poznání tišeji dodala: „Když mě někdo chce ...". Šest párů očí se upíralo na její obličej a čekalo, co z ní dál vypadne. „Rozhodně netoužím opustit Pepu a přestěhovat se s Michalem do pronájmu".
Jana zareagovala jako první. Spustila obočí do normálu a zasmála se. „No jasně, to by taky byla pěkná blbost. Vzdát se toho blahobytu, co si užíváš s Pepou", prohlásila rozhodně. Eva ji podpořila: „Máš pravdu, proč bys to vlastně nemohla udělat. Myslím vyspat se s jiným chlapem. Oni můžou a my ne?" Já jsem mlčela a dál jsem míchala intenzivně kávu. Občas jsem rýpla do jahodového dezertu na talířku. Už byl celý rozpatlaný. Nevěděla jsem, co na to říct. Pepu jsem znala dlouhých deset let. Byl to takový hodný obětavý puňťa, ale je fakt, že jeho románek s tou nohatou baletkou se provalil. Pepa získal tak nálepku nevěrníka. Mohl si ale za to sám. Seděl na sudu se střelným prachem a bylo jen otázkou času, kdy se to provalí. Ten večer se opil do němoty a díky alkoholovému opojení dal průchod svým citům. Vykřikoval z otevřeného okna: „Valerie, milujuuuuuu tě." Tak trochu si popletl jména. A Veronika se dala do pátrání, aby zjistila, co je ta Valerie zač. Když jednou večer zadrnčel Pepův mobil, vrhla se na něj. Na displeji četla: jezerní královna. Jo, tak jezerní královna, jo? Já jí ukážu, té královně. Zvedla mobil a z jejích úst se řinula celá škála všech sprostých slov, na která si Veronika v tom okamžiku vzpomněla. Ten večer Pepa nejdříve výrazně zbledl, pak zbrunátněl a řval. Hlas mu v rozhořčení přecházel do falzetu a nakonec zcela nechlapsky propuknul v srdceryvný pláč. Vysvětloval Veronice, že to tak nechtěl, že to neplánoval, že se to prostě tak nějak celé vyvinulo. Veronika však nedbala a mydlila Pepu po hlavě srolovaným televizním programem. Pak ještě přibrala na pomoc Ottův slovník naučný. Pepa schytal pár facek od rozzuřené Veroniky. Jeho pohádka o jezerní královně právě skončila.
Když se po chvíli Veronika uklidnila, začalo jí být Pepy líto. Vzala Pepu do náruče a začala se ho konejšit jako malého kluka, co si právě rozbil koleno. A když ho tak Veronika konejšila v náruči, jejich žárlivý buldoček Jeroným to už nevydržel. Vrhl se na Pepovo pozadí, zatnul zuby a začal trhat jeho tepláky s takovou vervou, že mu celé potrhané spadly až ke kotníkům. Veronika poodstoupila a když se tak dívala na ubuleného Pepu se zarudlýma opuchlýma očima a na Pepovo malé, tak trochu scvrklé „to" uprostřed těla, usoudila, že si najde někoho lépe vybaveného. Ano, bylo to sobecké. Ale ona v tom okamžiku chtěla a rozhodla se být sobecká. Rozhodla se urvat ze života co nejvíc. Toho večera uléhala s myšlenkou, že hned ráno vyzkouší ten nový mobil a zavolá Michalovi. Uháněl ji už od té doby, kdy se stal obchodním ředitelem v jejich firmě. Veronika celou dobu odolávala, ale teď se rozhodla. Zavolá ráno Michalovi a slíbí mu, že s ním konečně stráví ten dlouho odkládaný víkend. A tak se i stalo. Veronika byla nadšená. Michal jí plnil, co jí na očích viděl. Když se rozcházeli, jen ji upozornil: „Bylo to krásné, zase to zopakujeme, ale prosím, ve firmě si dále vykáme, jo? Po jistotu, znáš lidi." A tak Veronika prožívala svůj tajný románek. Po několika týdnech ji napadlo, že je čas si podobný víkend zopakovat.
Když následující den ráno volala Michalovi, dlouho mobil nebral. Za pár hodin jí poslal textovku, v níž jí sděloval, že je na cestě do Benátek. Prostě se sobecky rozhodl strávit víkend v jiné zemi a pravděpodobně i s jinou krasavicí. Určitě mladší a štíhlejší. Veronika zuřila. Když se vyzuřila a vybrečela, zcela nesobecky namazala Pepovi chleba s máslem a usmažila vajíčka. Společně posnídali. Pepa byl vděčný. Jeho románek s baletkou byl historií. Jezero i s jezerní královnou se jednou provždy zavřelo. Od toho okamžiku se stal historií i románek Veroniky s Michalem. Večer u televize si Veronika všimla, že Pepa „ho" zase tak malého nemá. A tak se oba snažili znovu najít cestu. Cestu zase k sobě. Už dlouho bloudili v začarované kruhu, ze kterého neznali cestu ven. A co bylo horší, oni ji už přestali hledat. Teď se znovu blýská na lepší časy. Oba dva uznali, že pochybili. Že jejich životní zkušenost tohoto typu jim stačila. Ubezpečili se, že chtějí být spolu. A já Veronice a Pepovi přeji, aby jim to vyšlo a do budoucna klapalo jako dřív.
