Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2019, Kolo: zimní, Téma: Rodina
Šílená Pejskařka
Lenka Staníčková, věk: 27 let
Pes nejlepší přítel člověk, ale největší nepřítel přítele. O tom, jak se z normální obyčejné holky stane šílená pejskařka, která mluví jen o svém miláčkovi.
Nikdy jsem nechápala ženy, které si pořídí psa a věnují mu svůj drahocenný čas. Podstrojují mu masíčka, vyvařují pro něj, kupují jim drahé oblečky, obojky a další. Pamatuji si, když mi kolegyně řekla, že krmí psa Barfem - syrovým masem a já se tomu zasmála. To bych fakt nedala - dát psovi syrové maso. Opovrhovala jsem ženami, které si pejska pořídí a mají ho místo miminka. Říkají mu čumáčku, šikulko ty ses nám tak krásně vykakal, miláčku, zlatíčko, tady máš masíčko. Strašný.
Nechápala jsem to, než jsem si pořídila Maxe. Max je akita inu. Rezavý větší pes, který bude mít v dospělosti asi tak 50 kg. Pamatuji se, když jsme si pro něj jeli a paní se mě ptala na zkušenosti s pejsky. Souhlasně jsem kývala. Jasně měla jsem Sáru - stará fenka, kterou novým kouskům nenaučíš. A pak zazněla ta osudná věta - znáte Barf? A hrklo ve mně. No jasně že znám. Představila jsem si, jak kupuji hory masa u řezníka. Kostičky, pacičky apod. Hnus, ale co bych pro ty jeho nádherné čokoládové oči neudělala?
Když jsem Maxovi krájela do misky hovězí maso, tak za mnou můj přítel slintal a těšil se na hovězí gulášek. Jaké bylo jeho zklamání, když dostal akorát pizzu z mrazáku. Uvědomila jsem si v ten moment, že je asi fakt něco špatně.
Můj život do té doby byl velice nudný a monotónní. Z práce, do práce, domu - gaučing, vaření, uklízení. Teď se vše točí jenom kolem něj. Ráno vstanu a první co jdu udělat je, že vyvenčím psa, dám mu najíst a přitom zkoumám i ve tmě, jaké se mu dnes podařilo udělat hovínko a zda je vše v pořádku. Jestli je hovínko dost tuhé, má tu správnou konzistenci, zda nemá krev ve stolici apod. Prostě magor.
Největší řev proběhl, když mu dal přítel klobásu a párky. Jak si to představuje krmit ho takovým blafem? Ač se krásně oblizoval za ušima, nebyl na takovou stravu zvyklý a doslova a do písmene posral celý byt. Aby toho nebylo málo, tak ty hovna všude rozšlapal po podlaze a pro jistotu neminul zdi. Takže málo co se musel brát „rejžák" a savo na podlahu, tak se znova malovalo.
Můj šatník se také přizpůsobil potřebám psa. Už nenosím černé kalhoty - jsou na nich totiž vidět ťápoty od psa. Nemluvím o tom, že mám všude jeho bílo-rezavé chlupy a tím všude, myslím opravdu všude. Takže během dne se několikrát převlíkám. Mám oblečení do práce - snažím se projít kolem psa tak, aby mě neposkákal, oblečení na doma a oblečení pro psa - speciální kalhoty i bunda v hnědé barvě (kvůli bahnu). Návštěvám dopředu hlásím, ať k nám nejezdí v čistém oblečení, protože to nemá cenu a hlavně ať si nezapomenou vzít sebou mňaminky. Bez těch vás totiž náš pes nepustí dovnitř.
