Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: podzimní, Téma: Rodina

S cizí paní v cizím bytě

Lenka Tetivová, věk: 55 let

Mnoho žen zažilo, co znamená čekat dítě, těšit se na ně a připravovat. Adoptované dítě však přichází jako blesk z nebe.


Mnoho žen zažilo, co znamená čekat dítě, těšit se na ně a připravovat. Adoptované dítě však přichází jako blesk z nebe. 

Bratr a jeho žena si jednoho dne přinesli z kojeneckého ústavu ročního chlapečka, vietnamského míšence.   Vlásky jako uhel s modravým odleskem, zlatě čokoládová pleť, oči jako dvě černé borůvky.

Nastal čas seznámit ho s ostatními příbuznými, třeba s tetou. Naše první setkání proběhlo v pohodě. Ale musela jsem se smířit s tím, že si mě napoprvé nezapamatuje, protože bydlím v jiném městě.

O měsíc později přijeli s chlapečkem ke mně. Napadlo nás nechat ho se mnou chvíli samotného, schválně jak bude reagovat. A tak zatímco jsem si s ním hrála v obývacím pokoji, potichu se vytratili.  Bratr šel něco zařídit a švagrová si odskočila nakoupit do nedalekého obchodu.

Držela jsem chlapečka, který ještě neuměl sám stát, za ručičky, smál se a byl v pohodě. Ale jen několik minut.  Jeho spokojený výraz se najednou proměnil v nechápavý, nedůvěřivý a rozhořčený. Jako kdyby říkal: "Ty nejsi moje maminka, já chci svoji maminku!"

Zřejmě zaregistroval, že už delší dobu tatínka a maminku nevidí ani neslyší. Vytrhl se mi a běžel po čtyřech ke dveřím vedoucím do kuchyně. Když zjistil, že jsou pootevřené, popadl je a prudce odstrčil. Jako kdyby chtěl ukázat, že mu žádná překážka nebude stát v cestě, když hledá maminku. Vzápětí spustil křik a pláč, protože v kuchyni nikdo nebyl.  

Odnesla jsem ho do vedlejšího pokoje, kde měl na válendě hračky, a dala mu do ruky autíčko. Začal s ním jezdit po válendě a dělal spokojeně "brm brm".

Najednou mu autíčko spadlo do škvíry mezi válendou a přenosnou dětskou postýlkou a zapadlo někam pod postýlku. Nečekal, až mu ho najdu a podám, sám po něm pohotově skočil a sáhl ručičkou do mezery mezi postýlkou a válendou. Ručička se mu však propadla do prázdna, na několik vteřin  v té mezeře  uvízl. To ho velmi rozzlobilo, spustil ještě větší křik než předtím. Honem jsem pod postýlku vlezla, autíčko našla a podala mu ho. Ale už neměl zájem. Seděl na válendě, křičel a plakal. 

Najednou na mě kouknul těma velkýma černýma očima, napůl s odhodláním, napůl nejistě, a sjel po zadečku z válendy. Jen jsem zírala, jakou rychlostí upaluje po čtyřech do předsíně a odtud do kuchyně. Pelášil úzkou uličkou mezi kuchyňskou linkou a lavicí a plakal. Na konci kuchyně se rozhlédl na obě strany. V tom momentu pochopil, že maminka s tatínkem tady nejsou, že zůstal v cizím bytě s nějakou cizí  paní. Vytryskly mu slzičky, dal se do usedavého pláče. 

Je to zvláštní pocit, když vám zničehožnic běhá po bytě roční batole, prohledává všechny kouty, pláče, chce maminku, a vy pro něho nemůžete nic udělat. Nemohla jsem změnit identitu a proměnit se v jeho maminku, takové kouzlo neovládám. Vnímala jsem silnou bezmoc. Nevěděla jsem, jak mu pomoci, a chlapeček mi ani o žádnou pomoc nestál.  

Odnesla jsem ho do obývacího pokoje a pustila mu televizi. Na chvíli ho zaujalo, že se tam něco pohybuje a mluví, ale pak se dal zase do křiku. Ukázala jsem mu všechna zrcadla v bytě, že je tam také takový chlapeček jako on, ale i to zabralo jen na chvíli. Zotvírala jsem skříně a zásuvky, ukazovala mu, co je v nich věcí, ale jeho zájem trval vždy jen několik minut. Oběhla jsem s ním celý byt a úplně vyčerpaná dopadla na válendu.  Seděli jsme proti sobě, koukali na sebe, chlapeček usedavě plakal, po tváři se mu kutálely slzičky, a já jsem si nevěděla rady. Byla to neobyčejně těžká a nekonečně dlouhá chvíle pro nás oba.

Konečně mě vysvobodilo zarachocení klíče v zámku, švagrová se vrátila s nákupem. Slyšela ho už zvenku i přes zavřené okno, hned věděla, kolik uhodilo. Chlapeček ji přivítal záplavou  rozhořčených zvuků. I když ještě neuměl mluvit, z jeho projevu bylo znát, že se velmi zlobí. Co si to maminka dovolila zmizet mu ze zorného pole. Jedna věc z toho vyplynula. Chlapeček navázal k adoptivním rodičům blízký vztah a začal rozlišovat mezi rodiči a ostatními lidmi. 

Už o měsíc později si se mnou hrál na zahradě, zkoušel první krůčky, po mamince a tatínkovi v té chvíli ani nevzdechl. Začal navazovat vztahy k dalším lidem. Brzy se naučil říkat máma, táta, pak teta, děda, bábí. Nejdřív jen mechanicky slabikoval, aniž si uvědomoval význam slov. Nyní už vykřikuje stejná slova se zjevnou radostí, jakmile někoho z nás uvidí. Z jeho výrazu je poznat, že ta slova chápe a prožívá k nám vztah.   

Máme ho už dva roky, je s ním spousta legrace. Roli tety si užívám maximálně, protože nemám vlastní děti. Ženy, které mají děti, jsou v první řadě matkami, tetami až v druhé řadě. Pro mě je být tetou prioritní poslání. 

Jedna moje kolegyně vyjádřila ohledně adopcí pochybnost. Zmínila příběh lékařského páru, který adoptoval dva Romy, a prý to dopadlo špatně.  "No jo, ta genetika, ta by se neměla podceňovat," pronesla varovně. Neznám bližší okolnosti onoho příběhu, ale mám z něho dojem, že tento manželský pár poněkud přecenil své možnosti. Oba mají náročnou profesi, a k tomu ještě adoptují dvě romské děti. Myslím, že k těmto pochybnostem přispěla známá autobiografická kniha Terezy Boučkové Rok kohouta. Autorka knihy dokonce zpochybnila adopce všeobecně - jen proto, že to nevyšlo zrovna jí.

Nepopíram vliv genetického vkladu na osobnost i život. Nejsme však  determinovaní svou genetikou absolutně, většina genů se nemusí vůbec projevit. Dítě a člověk je víc než genetika. Svým dětem nepředáváme jen geny - předáváme jim hodnoty, postoje, zkušenosti a hlavně lásku.


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Móda, nákupy, záliby

Náš zákazník, náš pán u chudého neplatí

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Kde jsou ty časy, kdy si obchodníci vážili každého zákazníka, byť by do jejich obchůdku přišel jen za "deseťák" pro kvasnice do knedlíku....

Téma: Móda, nákupy, záliby

Přijdu hned aneb krást se nemá

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý na vzkaz "Přijdu hned" reagujeme jinak, záleží na mnoha faktorech. Málokdy nás ale nadchne. Ovšemže jsou horší chvíle, například...

Téma: Zaměstnání

Cestovatelská story aneb Já nechci spát v Předměřicích

Marta Furchová, věk: 63 let

Přečíst

Údělem lidí z malého města e dojíždět za prací do města většího. V mém případě krajského, vzdáleného od nás...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing