Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2014, Kolo: jarní, Téma: Kamarádky

Nic víc než pouhý mikrookamžik

Pavlína Řehánková, věk: 39 let

Život je plný mikrookamžiků. Něco tady před malou chvílí ještě bylo a už není, protože je to potlačeno něčím jiným. Stále někam spěcháme a v tom spěchu nám možná život uniká mezi prsty...

 

S kamarádkami jsme se chtěly po delším čase odreagovat. Mělo jít o únik od běžných starostí v rodině i zaměstnání. Každá z nás se chtěla vypovídat, vydat ze sebe přebytečnou energii a načerpat energii novou. Začaly jsme sklenkou bílého… a nezůstaly u ní celý večer. Když jsme se loučily, jedna z nás, ani nevím v jaké souvislosti, vyslovila slovo „mikrookamžik“. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ve mně toto slovo nespustilo lavinu úvah. A tak jsem dorazila domů, uvařila si silnou kávu, pustila relaxační hudbu a sedla za psací stůl. Začala jsem nad tímto slovem přemýšlet…

Mikrookamžik, jak už sám název napovídá, je nepatrným zlomkem okamžiku. Je něčím, co tady před malou chvílí ještě bylo a už není, protože je to vytlačeno novým zlomkem okamžiku. Dnes zažíváme spoustu takových mikrookamžiků. Jsou něčím, co nás neustále udržuje ve střehu, ale tím i ve stresu, v napětí a nervozitě. Něčím, co nám nedopřává  pokoje. 

Doba, v níž žijeme, je dobou nezadržitelného spěchu. Stále někam chvátáme a přitom přehlížíme fakt, že naše požadavky se neustále stupňují. A abychom na všechno stačili, musíme zase trochu zrychlit. Cítíme nutkání stále někam pospíchat. Rychle vnímáme, rychle myslíme, rychle mluvíme, rychle a zkratovitě jednáme. Unáhlenými a neuváženými reakcemi přímo oplýváme. Rychle si vytváříme ideály a rychle od nich upouštíme. 

Přemíra mikrookamžiků způsobuje potlačování citů. Nedokážeme je dávat najevo, „nestíháme to“. Rovněž propadáme různým obavám, poněvadž ti druzí zdánlivě vypadají, že „stíhají“. My bychom i chtěli, ale vzápětí přijde mikrookamžik další, který ten předchozí překryje. Toužíme vykřičet do celého světa: „To se mi povedlo! Jsem šťastný! Vnímejte mne! Rychle se podívejte, protože to za chvíli zmizí a přijde jiná událost, jiný mikrookamžik!“ 

Přemíra mikrookamžiků také vyžaduje uzavírání se do sebe, což je jeden z důvodů, proč nejsme šťastni. Naše přirozené lidské potřeby - jako je např. potřeba sounáležitosti či tolik žádoucí a nezbytná komunikace s těmi druhými - jdou stranou. Musí. Je toho na nás tolik, že už nejsme schopni o tom ani vypovídat, anebo jsme ze všeho nadmíru unaveni, než abychom se s někým podělili o svých radostech, zdarech, strastech, pádech... Nová potřeba - vše v sobě skrývat, potlačovat, udusávat - se velkou mírou podílí na našem egoismu, uzavřenosti, zahořklosti, snaze obejít se bez těch ostatních. 

Postmoderní doba, která spustila etapu mikrookamžiků, dala volný průchod novým možnostem, o nichž se nám dříve ani nesnilo. A teď, když už jsme mnohé okusili, se často vydáváme na cestu zpátky. V tolik složitém světě se mnohdy poohlížíme zpět po jednoduchosti a prostotě. Dvou lidských znacích, kterých jsme se dříve, možná ve snaze mít se lépe, dobrovolně vzdali. Už jsme stačili zjistit, že původní hodnoty, jako třeba láska a přátelství, v sobě skutečně něco obsahovaly, ale díky naší zaslepenosti a touze mít víc a víc (a hlavně stát alespoň o jeden stupínek výše, než ten druhý) ztratily u nás na svém významu, poněvadž jsme si mysleli, že je zaručeně nahradí hodnoty jiné, nové. Což se nestalo! 

Máme téměř všechno. Tak co nám  ještě schází? Třeba tak důležité věci jako je vnitřní pokoj, životní rovnováha a optimismus. Rezignovat na všechno? Nikoli. Možná bude stačit, když na chvíli - jak se říká – vypneme, porozhlédneme se kolem sebe a sami sebe se upřímně zeptáme: „To chci? Naplňuje mne to? Kdy jsem se cítil být naposled opravdu šťastný? Kdy mne naposled něco chytlo za srdce? Činím šťastnými lidi kolem sebe? Žiji v osobní harmonii, nebo absolutní disharmonii? Nechybí mi v životě něco důležitého?“ 

A pokud se u odpovědí na tyto otázky zarazíme a budeme se cítit rozrušeně, rozporuplně, zoufale či přímo „mizerně“, nebudeme si možná ani umět na mnohé odpovědět, pak je nejvyšší čas se svým životem něco udělat. Pak je nejvyšší čas svůj život změnit!

 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Doma dusno

Kateřina Horová, věk: 26 let

Přečíst

Hadr na podlaze, neustálý koloběh, nekonečná poušť a "zvíře" lačnící po vaši krvi, to vše vás pronásleduje až do konce.

...

Téma: Zaměstnání

Znáte svoje ikigai?

Věra Černá, věk: 38 let

Přečíst

Setkali jste se už někdy s japonským výrazem "Ikigai"? Znáte svůj smysl života? Dokázali byste ho popsat? Já jsem stále "na cestě" za hledáním...

Téma: Muži

I taková může být láska

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Láska má tisíce podob. To všichni víme. Může být něžná jako právě rozvitá růže nebo vášnivá jako rytmy tanga....

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing