Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Rodina
Zadky
Michaela Haklová, věk: 52 let
Když žena přepíná programy a vyskakují na ní jen nahotiny, nápady se v mozku přehánějí o sto šest. Od nápadu není daleko k činu, takže ty nahotiny předváděné téměř v každé reklamě mohou vést i k prospěchu.
Nevím, čím to je, ale poslední dobou mám pocit, že světem vládnou zadky. Televizní fenomén a módní vlnu holé kůže zrovna v těchto partiích vidět nemusím, ale platné mi to moc není. Při vlezlých nevítaných reklamách vprostřed sledovaného filmu nebo seriálu přepínám jeden program za druhým a málokdy se vracím k tomu původnímu, protože zapomenu, že se vůbec na něco dívám.
Hudební kanály se zadky doslova hemží. Nejsem puritánka, ale co je moc, to je moc. Zírám na pohupující se půlky a žasnu. A na to se dívají i děti, napadne mě. Lascivní pohyby mi připadají pobuřující, protože z nich cítím podtext sexu. Ale třeba právě o tohle jde. Nevím. Zadky natěsnané v latexových kalhotách sebou komíhají sem a tam, až hrozí, že napnutou látku protrhnou. A je tu další klip a další zadky. Bez kalhot. Všechny už jsou zřejmě roztrhané. Pěkně pevné zadnice v barevných tangách a boxerkách dovedou ledajaké kousky. Když je sleduji, div si nevyvrátím krk. Sakra, jak to ty děvuchy dělají? To je to mládí. Mám jim snad závidět?
Zkouším podobně hýbat svým zadkem, ale žádná sranda, jak to v těch klipech vypadá, to rozhodně není. On je to vlastně akrobatický výkon. No, zkuste si to sami. Schválně - vstaňte ze židle a pokuste si vyhoupnout nahoru nejdřív jednu půlku svého vlastního zadku, pak jí spustit na původní místo a to samé udělat s tou druhou. Ono je těžké nadzvednout i obě půlky najednou. A v rychlém sledu za sebou?
Já na svém zadku raději sedím.
Běží klip za klipem. Ty hýždě mě fascinují. Rychlost jejich pohybů je neuvěřitelná. Zadek sem, zadek tam. Zběsile se vrtí do rytmu a moje hlava s nimi. Usměvavá děvčata náhle přidávají další prvek. Mě by jistojistě chytila křeč do všech svalů a ony jsou jak z gumy. Jdou do dřepu, roznoží a beze studu tou zadní částí natřásají jak o život. Žádné poetické objevování nahoty to není. Kameraman klipu nám velkoryse přiblíží i ty nejmenší detaily a dívky své zadky špulí přes celou obrazovku.
Nedá mi to a stoupnu si zády před zrcadlo. Ohlédnu se a sebekriticky přiznávám, že v reálu tedy - nic moc.
Rozmrzelá se znovu dívám na televizi a přepínám. Naolejované zadky kypré jak pudingové bábovky opět útočí. Boubelka neboubelka, ani se potvora nezapotí a ještě se u toho usmívá. Některé tvary vypadají jak ze sci-fi nebo z komiksu.
Mohla bych ty zadky nechat zmizet pouhým přepnutím na jiný program. Vždyť mi vlastně vadí. Ale udělám to až za chvíli. Sakra - takový zadek už já dávno nemám. Začnu cvičit, zrodí se mi myšlenka. Tak vida, k čemu ty zadky v televizi vedou.
