Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: letní, Téma: Rodina
Důvěrná chodba
Kateřina Horová, věk: 26 let
V příběhu visí význam chodby na tenkých nitích propojující světy lidí, žijících v třípatrovém bytě. Vztahy jsou složitá nespočetná vlákna, tvořící síť, ze které s velkou pravděpodobností něco vznikne a záleží jen na nás, na našem vnitřním rozpoložení, času a postoji vůči intimitě.
DŮVĚRNÁ CHODBA
Není nad to bydlet v třípatrovém bytě, kde jsou stěny tak tenké, že k vám doléhají zvuky z chodby. Dokonce zřetelně slyšíte slova a nepřestáváte se divit, jaká tajemství stěny nezprostředkují. Někdy si připadám jako v psychologické poradně. Ta chodba má totiž zvláštní účinky, když skrze ni procházíte. Tak například teď před nedávnem po chodbě šli do svého bytu dva mladí lidé, kteří bydlí o patro níže a na dveřích mají cedulku s nápisem family a doplňující obrázek srdce. Není to příklad osobní prezentace? Nechtějí tak zapůsobit navenek jako spořádaná rodina a přitom se snažit ututlat vnitřní roztržky a hádky? Tito lidé si něco povídali, není v mé morální kompetenci poslouchat cizí hovory, ale byli to slova typu: „Dnes v práci ta a ta dělala to a to a já si myslím to a to."
Takové normální debaty. A druhý na to odpovídal něco jako: „ Aha, to máš úplnou pravdu," atd.
Samozřejmě to říkám schválně nepřesně, protože i ten nejlepší špion neodposlouchává, ale domýšlí si a hlavně se nenechá chytit. Všichni si něco domýšlíme i ten mladý pár, a když mají příležitost, taky poslouchají. Dá se říct, že celé vztahy v bytě, který jsme si pronajali před necelým rokem, se zakládá na chodbě, někdy veselé, jindy ponuré a depresivní. Chodba všechny spojuje a vytváří takzvané sociální sítě, stejně jako na facebooku, jen s rozdílem virtuální reality. I tady samozřejmě probíhá jistá cenzura, mající za následek nepřesné informace a následné zmatené dedukce a z toho se šíří do světa velká vlna zmatků a chaosu. Z toho si jiní vyvodí konec světa, nebo blížící se válku a nedej bože to způsobí rozruch na celé planetě. Takový maličký červík v sociálních vztazích a co všechno dokáže napáchat! Varování je proto následovné: „AŽ BUDETE PŘÍŠTĚ POSLOUCHAT HOVOR SVÝCH SOUSEDŮ, POSLOUCHEJTE POZORNĚ, ABY SE SVĚTOVÁ SÍŤ KVŮLI VÁM NEDOSTALA DO PRŮŠVIHU!"
Pokud začnete poslouchat hovory svých sousedů, i když ne plánovitě, počítejte, že vás budou také poslouchat. Má to ovšem i kladnou stránku - vaše problémy pohltí chodba a uši za zdí. Vyventilujete své nitro, bez toho aniž byste někoho požádali a nemusíte podstupovat "léčebné" procesy v Bohnicích a jiných nápravných zařízeních. A ani vaše intimní maličkost o moc nepřijde. Ale jak v tom zmatku a hlasech najít své vlastní slovo a poznat, že je opravdu naše? Co si počít s osudovým slovem vysloveným na chodbě se spoustou uší? Náleží klid našemu okolí, nebo nám? Komu patří klid a potřebujeme ho? A nejsme sami svým okolím? Je prokázané, že někteří lidé se schválně nechali zavřít do skleněného pokoje, aby na ně všichni viděli a přitom prováděli běžné činnosti. Ze začátku na sebe strhali pozornost, po čase už méně, až si je lidé procházející kolem denně, přestali všímat úplně. Co přesně tedy způsobuje klid a jak ho docílit a proč? To je jednoduché, stačí nedělat nic, protože vše se po čase uklidní. Na stejném principu funguje kámen hozený do vody. Proč je v tom případě v dnešní době tolik populární chodit do psychologické poradny při každém problému, když jediné na čem záleží je odměřená doba? Rozum, už nejspíše zcela vymizel z národa lidského. Další možnost je si zajít "mezi lidi" a svoje „tajemství" vyžvanit do stěny a přes stěny a nabízejí se další řešení, jen zapnout tlačítko mozek a možná něco jiného... Nechci tu nabízet reklamu a proto: „Přijďte k nám do naší chodby, odbourat své starosti ať se cítíte lehcí jako pírko a můžete zase letět svěže dál!" Samozřejmě že to byl vtip! Naše chodba není žádné Imaginárium dr. Parnase, teda aspoň doufám. Občas se člověku poštěstí spát hned vedle jámy pekelné... „V tom by byl čert, kdyby dnes na chodbě nikdo nepromluvil." To se pak můžeme těšit třeba na výbuch lidských pocitů v jeden den.
