Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2014, Kolo: zimní, Téma: Zaměstnání
Ať žije ženský kolektiv!
Daniela Gvuzdová, věk: 31 let
Porady u nás na pracovišti. To je bašta. V kolektivu zhruba padesáti žen, kde čtyřiceti z nich velí nadřízený – muž, to je vždy prostor pro takový malý osobní sociologický průzkum a pro nás, kteří s oblibou pozorujeme lidi kolem sebe, je to velká výzva, mnohdy jde o situace vtipné, někdy bojovné, dramatické až nebezpečné.
Porady u nás na pracovišti. To je bašta.
V kolektivu zhruba padesáti žen, kde čtyřiceti z nich velí nadřízený –
muž, to je vždy prostor pro takový malý osobní sociologický průzkum a pro nás,
kteří s oblibou pozorujeme lidi kolem sebe, je to velká výzva, mnohdy jde
o situace vtipné, někdy bojovné, dramatické až nebezpečné.
S určitou pravidelností míváme porady
alespoň jednou za měsíc. Prvním bodem, který bývá pro tento kolektiv poměrně
zásadní, je fakt, co má která kolegyně na sobě, jestli ta či ona má sukni
příliš krátkou, sáčko příliš těsné, či zda některá naprosto neodhadla odstín
svého přelivu. Po chvílích ševelení přichází „vládnoucí garnitura“ a průzkum
vizáže se opakuje tentokrát s jistou dávkou kritičnosti, poněvadž přece
nadřízená, která má jistě astronomický plat, nemůže mít tak laciné boty, jaké
tady předvádí a krátká plisovaná sukně v jejích letech je zcela jistě
naprosté faux pas. Jakmile (většinou starší) kolegyně dokončí svou módní
policejní prohlídku, přichází na řadu přivítání a již v úvodu poděkování
za dosud odvedenou práci … jako by bylo již dopředu potřeba naladit dámy
pozitivně, protože obvykle přijde nějaká „jobovka“, která by je bez patřičného
rozpoložení mohla uvést v šílenství.
Většinou si úvodní slovo bere vedoucí celého
oddělení, představí nového zaměstnance, pokud se takový odvážlivec najde a
rozšíří řady našeho týmu, je-li nálada příjemná, dočká se i uvítacího potlesku. Hlavní šéfová je milá, vzdělaná a zkušená
paní, evidentně ví, že metodou cukru a biče by mnoho nezískala a snaží se vždy
hovořit laskavě, mile, ale zároveň věcně a jasně. Z tónu jejího hlasu,
z jejích gest a mimiky jde krásně poznat, kdy je třeba zbystřit, zamyslet
se, zpozornět. Především v situacích, kdy si k sobě do kanceláře zve
zaměstnance kvůli nějakému vyjádření, kdy jde o nepříjemné věci, se snaží
neděsit, nehrozit, nezastrašovat. Ráda přidá vždy na závěr nějakou vtipnou
glosu, čímž člověka uklidní.
Po celou dobu vládne během porad poměrně
klid, obvykle je-li něco vytýkáno, skloní hlavu k zemi ty, kterých se toto
týká, některé si nervózně mnou zpocené ruce, některé si dělají poznámky, těch
je minimum, a jiné sepisují seznam odpoledního nákupu. Poté dostává
slovo jediný muž v kolektivu, vedoucí oněch čtyřiceti dam, které pracují
v první linii. Má jednu nevýhodu – býval jedním z nich. Léta pracoval
v jejich řadách, byl jejich kolegou, s většinou si tyká a proto je
pro něj, myslím, docela problém získat si respekt, byť by se zdálo, že takový
vedoucí je vlastně ideální. Je mladý, chytrý, své práci rozumí. Můžeme si
nalhávat cokoliv, ale jsme stvoření hašteřivá, hysterická, nesneseme příliš
kritiku, vše se nás dotýká, ať už slovem, či pohledem, bereme se příliš vážně. Některé
jeho metody vyvolávají u dam různorodé emoce a většinou se pak na něj stran jeho
podřízených nahrne salva stížností, požadavků a podobně, pod jejichž tíhou
často se svými návrhy a příkazy ustoupí a podléhá vyčerpán. Chápu, není to
jistě snadné, tyto situace často připomínají lov na zvěř a ne vždy bývá jasné,
kdo je obětí. Nedávno nás pobavil svým jistě inovativním návrhem, že by rád
někdy se svými podřízenými udělal setkání mimo pracoviště na nějakém
příjemnějším místě, všechny dámy by si sedly do kruhu a řekly by si, co se jim
na sobě navzájem nelíbí, vyříkaly si své problémy, které mají jedna
s druhou a otevřeně by si pověděly, co si o sobě myslí. Inu, představa to
byla zajímavá, ale v rámci zachování duševního i fyzického zdraví bych do
toho nešla. Dokážete si představit několik desítek ženských, které jsou
k sobě upřímné?!
V tak charakteristickém kolektivu jako
je ten ženský hraje roli každý detail. Jsou typy lidí, kteří si z vás
v daný den udělají svého úhlavního nepřítele jen proto, že máte nový
sestřih vlasů, který vám neobyčejně sluší, proto, že ví, že jste v životě
momentálně šťastný/á, že studujete vysokou školu, což někteří kvitují
s obdivem, jiní by vás ukamenovali nebo zkrátka stačí, že se usmíváte a
přijdete do práce s dobrou náladou.
Má přímá nadřízená je dobrý šéf, jak se
všichni shodujeme. Je vzdělaná, velmi chytrá, řekla bych „pálí jí to“, zajímá
se i o věci mimo obor, které by nám mohli věci usnadnit, zefektivnit, nebojí se
řešit jakýkoliv problém, když si člověk přijde pro radu, neodbude jej, poradí
vždy fundovaně a pro věc se zapálí, až působí dojmem malého dítěte
v zápalu hry, jeden malý háček to však přece jen má. Je poněkud náladová a
tím nevyzpytatelná. Podléhá tomu tedy i způsob, jak s ní člověk
komunikuje. Člověk vysledovává z jejích gest, řeči i chůze, jak je zrovna
na tom a podle toho jedná. Je to taková komunikační hra, řekla bych. Ale je to
vždy svým způsobem výzva.
Je to u nás zajímavé panoptikum charakterů,
povah a osudů, a když jednotlivé kolegy člověk více pozná, naučí se s nimi
komunikovat, a to i přesto, že některými oblíbený sport zvaný „leštění klik“
sami nepraktikujete, nebo nemáte tak bohatou fantazii jako jedna má zcela
specifická kolegyně, která bytostně potřebuje mít o všem přehled a když jej
nemá, tak si ho zkrátka vymyslí. Jako například u jedné mé kamarádky, která je
podle ní lesbička (nic proti nim), protože ji už několik let nepotkala
s žádným mužem a dokonce za ní chodí vždy jen ženy. A co její teorii
potvrzuje ještě více – je jí čtyřicet, nemá manžela a dokonce ani děti,
proboha! Ano, tak to je přece jasný důkaz toho, že je na ženy.
Ženy, dívky,
dámy – chovejme se žensky a občas alespoň trochu rozumně. Buďme milé, laskavé,
přející, usměvavé, ochotné a silné. Takové uvnitř přece všechny jsme a muži nás
za to obdivují. Nezapomínejme na to.
Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2019, 1.1. až 31.3.
Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!
Jít či nejít na rande? V určitém věku to prostě patří k životu. A já jsem ráda, že tuhle éru mám už za sebou. Pokud bych měla sepsat...
Vždycky mě sobecky potěší, že na to nejsem sama. Co se týče trapasů, moje kamarádky mi zdatně sekundují. Komu se podaří nechtěně osprchovat při sedu...
Chtěla bych být krávou, nikoli chci být kráva! Mám k tomu několik důvodů. Například jsem narozená ve znamení Býka. A s monogramem...