Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: letní, Téma: Muži
Bezdotykáči a dotykáči
Filomena Litleová, věk: 50 let
Fejeton nabízí pohled na moji letošní dovolenou, ve čtyřech. Pohled, ne ledajaký! Takhle sledovat a pitvat dovolenou může jen žena. Téma této chvíle Doteky!
Bezdotykáči a Dotykáči
Žádná vtipná historka o nezvládnutém používání nejnovějších mobilů vás nečeká. O tom to nebude! Fejeton nabízí pohled na moji letošní dovolenou, ve čtyřech. Pohled, ne ledajaký! Takhle sledovat a pitvat dovolenou může jen žena. Téma této chvíle Doteky!
Moje vyprávění bude prosto všech materiálních radovánek, které jsme si na dovolené dopřávali, bude ochuzeno o kulinářské zážitky v hospůdkách, které je tak módní si fotit a ukazovat je nevím komu. Z fejetonu bude vystříhán i prostor, kde jsme se nacházeli, všechny ty přírodní krásy budou pro tentokrát jako nepotřebné ficky vhozeny do koše. Nudit nebudu ani památkami. Opominuta bude vířivka, probublávající k pocitu štěstí nad číší sektu. Půjde jen o tu jednu žadonící větu „dotkni se mě, s láskou a něžně....".
Všichni to známe. Je to zadarmo a máme toho málo! Tedy ti hrdí, ješitní a zapouzdření jedinci.
Prostě se vám přiznám. Nevím, jak se to stalo, ale s hrůzou jsem zjistila, že jsem já v té méně šťastné dvojici, která trpí podvýživou něžností, dotyků a milého šveholení, které povyšují každý okamžik na rajskou zahradu. Do kelu, proč já? Co jsem nepohlídala? Měním se v ježibabu? Na téhle dovolené jsem si toho prostě musela všimnout, že jsme my dva, jinak snad skvělí jedinci, trochu daleko od sebe. V kontrastu s tou druhou, o dvacet let starší šťavnatou dvojící dotykáčů, jsme jak dvě zkrabacené vysušené švestky bez mízy radosti. Podťaté stromy ve stínu domů, jejichž větve se nedotknou slunce. Proč jsme bezdotykáči? Proč se nepodporujeme slovem, úsměvem? Copak moje štíhlé ruce nejsou hodny pohlazení? Toužím po tom, ale moje nesmělá duše najednou po čtvrt století žití s mým mužem neví, jak se k němu přitulit. Hlavně ať nejsem trapná, abych neschytala ještě nějaký ponižující koment. Cítím svou vinu odtažitosti několika posledních let.
Hrajeme karty. Každý sám za sebe. Sleduji atmosféru. My dva, jako bychom hráli proti sobě: „Kříže mít asi nebudeš, takže kříže." Potápíme se. Naopak u našich vztahových učitelů je milo. „Tohle ti, má lásko, neudělám, po tak těžké túře, si zasloužíš, abych ti věřil." Usměje se na ni a ona rozkvete. Za chvíli vypadávám. Psychosomatická prohra. Kříže v pokrových kartách jsem neměla, ale kříž v sobě mám. Kdybych ho tak mohla odhodit. Sama si dělám život těžší. A dost! Změním to! Mé tělo je přec k zulíbání, jen mu to připomenout. Konec živoření! V posteli vymýšlím, co zítra udělám. Doufám, že dostanu tolik odvahy a taktu, aby tu revoluci všichni zúčastnění unesli. Těším se!
Túra. Stoupáme k vrcholu, nám ženám ztěžkly nohy, jdou nám snad dozadu. Čekají na nás. Dostáváme hrst borůvek a já vím, že iniciátorem občerstvovačky, je můj muž. Vždycky to tak dělá. Teď je ten okamžik! Maskuju únavu vděčným láskyplným pohledem a zařvu do celého světa své odhodlání milovat: „Už jsem ti dneska řekla, jak moc tě mám ráda?" Nic? Nic! Chápu, můj milý, čekáš na vhodný okamžik, oba jsme hrdí a cesta k sobě, je pro nás těžší než od sebe. Naštvat se umíme bez přípravy. Reakce přišla druhý den. Na chodníku před bankou mne obejmul. Tisknul mne pevně zezadu a já věděla, že jsem bohatá, bohatší jak ta finanční instituce přede mnou. Ani další den se to neztratilo a trvá to pořád, pořád, pořád. .... Jen se o tu prodlouženou trvanlivost musím trochu starat a každý den přisypávat vhodné podněty, které v jeho očích obstojí. Věřte mi, že ten přestup k dotykáčům se vyplatí, všechno vás baví s ním, nebo i bez něj, všechno dostalo smysl.
Jen nechápu, proč jsem na to nepřišla dřív. Cítila jsem se už nějaký čas dost nepohodlně. Dovolená ve čtyřech otvírá oči, díky Vám, naši mladí Zamilovaní přátelé v důchodu. Někam vyrazit je skvělé, třeba jen za humna! Nebojte se oslovit a přizvat k tomu někoho, s kým je dobrá zábava a někoho, koho obdivujete. Takový byl i můj záměr a moje očekávání něco se od toho dokonalého páru naučit. I kdyby jsme objeli celý svět, ale nepřišel k nám tento emoční zisk, bylo by nám to na prd.
