Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: jarní, Téma: Rodina
Odměřovač času
Marta Furchová, věk: 63 let
Orloje, hodiny sluneční, nástěnné, pokojové i hodiny nádražní, hodinky náramkové, kapesní i digitální. A budíky i stopky. Ty všechny odměřují čas. Nekompromisně, vždy všude a každému z nás...
Odměřovač času
Orloje, hodiny sluneční, nástěnné, pokojové i hodiny nádražní, hodinky náramkové, kapesní i digitální. A budíky i stopky. Ty všechny odměřují čas. Nekompromisně, vždy, všude a každému z nás...
S přibývajícím věkem se nám zdá, že čas letí stále rychleji a rychleji. Proto se raději na hodiny moc nedíváme. Hodinky náramkové jsme odložili do šuplíku ke kravatám, motýlkům a brožím z 60. let. Ne, tím to nebude. Je to taková móda. Každý dnes přece vlastní mobilní telefon a ten funkci kapesních hodinek zastane zcela spolehlivě. Vedle určení času se dozvíme i průběh počasí v Severním Irsku nebo v Argentině, tlak vzduchu, povětrnostní situaci a další pro nás zbytné i nezbytné informace o čemkoli.
Po dlouhou dobu však hodiny i hodinky významnou roli v životě lidí hrály. Například já jsem dostala své první hodinky ve svých asi 8 letech za vysvědčení. Nebyla jsem určitě mezi svými vrstevníky sama. Dlouhé roky se hodinkami vyznamenávali vzorní nebo zasloužilí pracovníci výrobních závodů nebo dalších institucí. K existenci hodinek náramkových se váže i jeden příběh s mými syny. Ten starší se tehdy učil první písmenka a v matematice vnikal do tajemství množin, když mu rodiče manžela k vánocům pořídili hodinky. Už se přesně nevzpomínám, jak moc si jich považoval. Zdali v hodnocení dárků od Ježíška zastávaly první místo. Nebo byly až za červeným Peugeotem na ovládání? Fakt je ten, že prarodiče koupili hodinky pánské nikoli dětské a jenom jednomu ze synů, tomu staršímu. Ne, neočekávala jsem, že je dostane k vánocům i syn čtyřletý. Ale on asi ano. Protože většinu hraček jsme jim kupovali podobnou nebo vůbec totožnou, aby se nehádali. Jak to tak u dětí toho věku bývá.
Nějak brzy po Novém roce syn vyrukoval s hodinkami na ruce do školy. Byl to dost komický pohled, protože jeho sedmiletá ruka by se do řemínku vešla dvakrát. Ale nechtěli jsme mu kazit radost. Hodinkami se pochlubil ve škole spolužákům a milé hodinky jsme odložili do obývákové skříňky. „ Začneš je nosit později, až ti lépe padnou." Syn souhlasil a k tématu hodinky jsme se už nevraceli. Ale jinak to měl náš mladší syn Martin. Ten se také dožadoval hodinek ! Chtěla jsem celou věc vyřešit tím, že zajdu do hračkářství a synovi tam koupím hodinky dětské. Smůla! V hračkářství právě žádné hodinky neměli. Koupila jsem mu náhradou nějaké autíčko či traktůrek s valníkem. Ačkoli neříkal nic, nezdála se mu tato hračka asi vhodnou náhradou vytoužených hodinek. Jako má starší brácha.
Po nějaké době byli u nás zase prarodiče na návštěvě. Divili se, že Roman hodinky nenosí. Řekli jsme jim důvod a dodali ještě informaci o tom, že by si je musel o hodinách tělocviku sundávat a někam ukládat. Učitelka si nepřeje, aby mladší děti jeho věku nosily hodinky do školy. Poté jsme šli do obýváku a chtěli ukázat, že hodinky zatím stále odpočívají na svém místě. Ale neodpočívaly. „ Kde jsou ty Romanovy hodinky?" ptá se manžel. Nejprve mne, potom samotného syna. Nikdo neví. A tak začal křížový výslech staršího. Proč si je bral přes zákaz znovu do školy? Proč lže ? Nebo mu je někdo ukradl? Či je někde ztratil? Odpovědi jsme se nedočkali. Syn se dušoval, že nic neprovedl. Hodinky pak už neměl na ruce a nikam jinam je nedával, tvrdil . Byla to velká záhada. Uplynuly asi dva týdny. Vyměňovala jsem klukům ve skříňce oblečení zimní za letní. Dopředu jsem poskládala trička a do zadní části jsem přerovnávala svetry a rukavice. Když jsem vytáhla jeden ze svetrů našeho mladšího, cosi z něj upadlo na zem. Sehnu se a co nevidím? Romanovy hodinky, které jsme tolik postrádali. Hned mi to bylo jasné. Martin nedostal své hodinky, tak je Romanovi schoval, aby si byli kvit. Že kvůli tomu způsobí tolik rozruchu ho asi vůbec nenapadlo. Anebo ano? Někdy je přece třeba „zatopit" i staršímu bratrovi! To nebude žádnému mladšímu sourozenci asi cizí. Nebo se mýlím? Romanovi jsme se omluvili za podezírání ze lži a omluvit se mu musel i Martin. Nepřišel až zas tak zkrátka. Blížila se pouť a tam si hodinky určitě vybere. Ty nejhezčí...
